Patálie se Slovenským národním povstáním a sovětské poválečné vize

V roce 1943 vzniká pro přípravu povstání Slovenská národní rada a při ní vojenské ústředí v čele s pplk. Jánem Golianem, který má řídit operace slovenské armády.

Čtěte také

Ján Golian. Zapomenutý generál, který vyhlásil Slovenské národní povstání

Stalin dostává začátkem srpna 1944 nezávisle na sobě tři žádosti o pomoc Slovenskému národnímu povstání: jednu od zástupců prezidenta Beneše s cílem po válce obnovit Československo, druhou od slovenského ministra obrany Generála Čatloše s cílem po válce zachovat samostatné Slovensko. Třetí žádost je od komunistů kolem Gustáva Husáka, s návrhem připojit Slovensko k Sovětskému svazu.

Původně prezident Beneš usiloval o tři smlouvy o vojenské spolupráci, a to s Velkou Británií, Sovětským svazem a Spojenými státy, tedy se všemi mocnostmi protihitlerovské koalice. Ale západní spojenci velmi dlouho váhali. Nejvstřícnější byl SSSR, který jako jediný Československu garantoval návrat k předmnichovským hranicím, a proto Edvard Beneš přijel 12. prosince 1943 do Moskvy a uzavřel se Stalinem smlouvu o spolupráci.

Zveličována role komunistů

Podle Benešova záměru měla smlouva zabránit poválečnému zasahování SSSR do vnitřních záležitostí Československa. Podle Stalinovy interpretace však právě zásahy tohoto druhu legalizovala.

Čtěte také

Slovenské národní povstání, jedno z největších ozbrojených vystoupení proti nacismu

Hlavního partnera v čase Slovenského národního povstání tedy povstalci měli v Rudé armádě. Vzhledem k tomu, že Stalin ve střední Evropě sledoval především své, a nikoliv československé zájmy, byl ochoten podpořit Slovenské národní povstání, jen pokud se cíle SNP shodovaly se sovětskou poválečnou vizí. Ta se, jak víme, po roce 1948 naplnila. Československo se dostalo do sféry vlivu SSSR.

KSČ po válce historií SNP manipulovala, aby zvýšila svůj politický vliv. Role komunistických velitelů a partyzánů, kteří měli přímé vazby na komunistickou stranu, byla zveličována. Přínos ostatních byl ignorován nebo dokonce popírán. Tato pokřivená historie se dostala i školních učebnic, médií a veřejných projevů.

Pokusme se prostřednictvím archivních zvukových záznamů připomenout si onen bouřlivý slovenský rok 1944 a jeho ohlasy. Jestliže máme dnes možnost tyto dokumenty vnímat s odstupem osmi desetiletí, o to víc je to pozoruhodné a překvapivé.