Pásmu Gazy hrozí hladomor. Na místo by bylo potřeba dostávat 300 kamionů potravin denně, uvádí Pipková z Charity ČR

S jakými zkušenostmi pracujete vy z místa dění?

Čtěte také

Marek Hudema: Rozdílné standardy pro oběti válek?

Situace je opravdu naprosto katastrofální. Je velmi složité vůbec popsat to obrovské zoufalství, v jakém se civilisté v Pásmu Gazy momentálně nacházejí. Velké množství lidí je bezprostředně ohroženo hladomorem. Už jsou reportovány i případy úmrtí hladem, protože dodávky potravin a dalších úplně základních potřeb jsou naprosto minimální oproti tomu, co by bylo potřeba, aby do Pásma Gazy proudilo.

A to rozhořčení se stupňuje nejen v Pásmu Gazy, ale obecně mezi humanitárními organizacemi. I v úterý se OSN vyjádřilo k tomu, že tu situaci jsme způsobili my lidé a dá se jí předejít masivními dodávkami humanitární pomoci. Ale pokud k ní nedojde, hlady zemřou desítky tisíc lidí.

Dokonce i OSN tvrdí, že hladomor hrozí už v květnu. Vy jste říkala, že jsou potřeba masivní humanitární dodávky. Teď ta první loď dovezla 200 tun potravin. Další je připravena vyplout z Kypru, ta má vést 500 tun. Pro představu, pokud by se boje přerušily, jaké množství humanitární pomoci by bylo potřeba, aby se bezprostřední nebezpečí hladomoru zvrátilo?

Jednak je potřeba, aby změna množství dodávané humanitární pomoci byla dlouhodobá, aby to nebylo jen na týden. Je to otázka třeba několika týdnů, než se podaří doplnit tu chybějící potřebu. Momentálně se odhaduje, že třeba jen co se týče potravin, tak jde o zhruba 300 kamionů denně, které by bylo potřeba dlouhodobě do Gazy dostávat. Samozřejmě je vítané, že se objevují nějaké nové způsoby, jak humanitární pomoc do Gazy dostat, ale pořád hlavní cesta, která je důležitá, je ta pozemní.

Situace je komplikovaná, není to jen o tom, dostat tu pomoc někam na okraj Pásma Gazy, ale potom i její distribuce je velmi náročná. Jednak stále probíhají boje a zároveň to naprosté zoufalství lidí na místě, kteří opravdu jsou nuceni buď si tu pomoc nějakým způsobem opatřit, nebo prostě zemřou hladem.

A to, že Izrael tvrdí, že týmy Hamásu neumožňují přerozdělování humanitární pomoci. S tím máte jakou zkušenost?

Čtěte také

Válek přibývá. Zabránit jim může jedině diplomacie spojená s vojenským odstrašením, říká expert Atwood

Myslím, že je velmi komplikované tu situaci hodnotit. Strany, které jsou do konfliktu zapojené, se navzájem obviňují, kdo za to může. Humanitární organizace tvrdí, že tohle úplně není tak pravda, že na vině je do určité míry i Izrael. Samozřejmě je nepochybné, že ta vina není jednostranná. Je to výsledek celé té situace a celé té války. Takže bez nějakého příměří se můžeme dohadovat, kdo za to může, ale situace se nezlepší.

Kdyby skutečně nastal ten tragický scénář hladomoru, co to všechno může znamenat? A ve chvíli, když to vypukne, dá se to vůbec ještě zastavit?

Mluví se o desítkách tisíc lidí, kteří opravdu hlady zemřou. A zároveň nejde jen o nedostatek potravin nebo přímou smrt na hlad, souvisí s tím oslabení organismu, šíření nějakých nemocí, se kterými by se zdravý organismus dokázal vyrovnat, ale ti lidé už prostě nemají sílu se s řadou nemocí vyrovnávat. A samozřejmě dodávky nějaké zdravotní pomoci jsou v Pásmu Gazy velmi limitované.

Takže kombinace veškerých těch faktorů znamená naprostou katastrofu. Proto je i proti útoku na Rafah, který plánuje Izrael, tak velká opozice, protože si všichni uvědomujeme tu tragédii.

Mluví se o tom, že se vyjednává o šestitýdenním příměří. To by stačilo na ty dodávky?

My bychom ideálně potřebovali, aby to příměří bylo trvalé, ale samozřejmě čím déle, tím lépe.

Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu. Moderuje Pavlína Nečásková.