Pandemie nám ukázala, že lidský život je vždycky prekérní a že jeden na druhém závisíme, říká filozof Jan Sokol

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Sokol
0:00
/
0:00

Když na jaře svět zasáhla pandemie nemoci covid-19, šlo pro většinu lidí o zcela novou zkušenost, se kterou bylo potřeba se vypořádat. „Myslím, že to je věc, kterou jsme ještě nezpracovali. Je otázka, co z toho tady zůstane,“ hodnotí jarní změny v životě společnosti Jan Sokol.

„Společnost se dlouho bránila třeba práci z domu. A najednou se to muselo nařídit. Takovým způsobem prorazila řada věcí, které předtím nešly,“ poukazuje Sokol.

„Zároveň to určité důležité věci připomnělo. Třeba, že lidský život je vždycky prekérní – člověk může umřít každou chvíli. To patří k osudu narozeného smrtelníka.“

Kromě toho také karanténa a omezení kontaktu s okolním světem ukázalo ještě jednu, neméně důležitou věc. „Najednou jsme si uvědomili, jak strašně jeden na druhém závisíme. Moderní sebepředstava člověka je často taková, že je autonomní bytost, která nikoho nepotřebuje. Nikomu není ničím zavázán. A teď najednou v tom koronaviru, kde se musela lidská setkání omezit na naprosté minimum, se ukázalo, jak strašně moc žijeme z těch mezilidských vztahů,“ dodává.

Řeč přitom není jen o přátelství nebo vztazích v rodině, ale také o životě jednotlivce v institucích. „Většina, alespoň filozofických knížek, které se týkají dobrého života, vychází z toho, že člověk je málem sám na poušti. V krajním případě si všímá nějakých vztahů ‚já a ty‘. Ale my žijeme od rána do večera a od narození do smrti pořád ve vztazích k neosobním institucím, o které se musíme také pořád starat,“ připomíná Sokol.

Strašáci mezi námi

Přestože v roce 2003 souhlasil s kandidaturou na post prezidenta a jen těsně prohrál s Václavem Klausem, o deset let později v přímé volbě už Jan Sokol nekandidoval.

„Já jsem později byl velkým odpůrcem přímé volby. Myslím, že se ty obavy vesměs naplnily. Skutečně je to tak, že tím přímo voleným prezidentem se může stát jenom někdo, kdo o to strašně moc stojí. Kdo do toho dá všechno. A je ochoten proto slíbit taky skoro všechno. A to není dobrá věc,“ hodnotí způsob volby hlavy státu.

Za dobrý příklad fungování prezidentského úřadu považuje například Německo. „Prezident není moc vidět, nevnucuje se, v žádném případě nedělá potíže vládě, ale když je opravdu zle, tak se ozve. A tenhle hlas, který se ozve jednou za čas, má pro společnost ohromnou cenu. Toho bohužel čeští prezidenti nejsou schopni, poněvadž se pořád do něčeho cpou a pořád chtějí být každý den v novinách,“ říká Sokol.

Právě přístup podobný tomu německému u nás postrádal v době pandemie. „Chyběl tady nějaký lidský hlas, který by řekl: ‚Nebojte se, máme tady lidi, kteří něčemu rozumějí, něco umějí, usilovně na tom pracují.‘ Tohle vám žádný počítač říct nemůže. A ti hodně ctižádostiví politici vždycky za svůj úspěch považují, když se o nich píše. To znamená, že jsou spíše nakloněni tomu strašit. A tak je tady těch strašáků v té moderní společnosti trošku moc,“ hodnotí filozof současnou politickou scénu.

Internetová encyklopedie

Koníčkem posledních let se Janu Sokolovi stala internetová encyklopedie Wikipedia. Patří mezi přibližně stovku Čechů, kteří se intenzivně starají o její obsah. „Už řadu let jsem do ní vlastně investoval neuvěřitelné tisíce hodin. Někdo si může myslet, že je to hloupost. Já si nemyslím, že by to byl ztracený čas,“ říká.

Podle něj totiž internet k něčemu je teprve ve chvíli, kdy do něj někdo nahraje něco rozumného. „V té změti podivných švindlů, pomluv a fake news je docela užitečné, když je tam i pokus do té džungle vysekat cestičku, kde se nemusíte bát, že šlápnete na hada,“ popisuje důvody, proč se největší internetové encyklopedii světa tak intenzivně věnuje.

Sám na Wikipedii vidí dvě velké výhody. Tou první jsou dobře a jasně stanovená pravidla. „A druhou ohromnou výhodou je, že vedle máte vždy ty varianty v jiných jazycích. Takže když si otevřete český článek a připadá vám, že je v něm něco divného, tak se podíváte vedle na anglický, německý nebo francouzský a jste doma. Ta kontrola přes jinojazyčné verze je strašně účinná,“ dodává na adresu svého aktuální koníčku filozof a pedagog Jan Sokol.

Poslechněte si celé Hovory Štěpána Sedláčka s Janem Sokolem. Dozvíte se také to, jak došlo k překladu jeho Malé filosofie člověka do čínštiny nebo co o člověku vypovídá to, že chce o všem rozhodovat sám.

Spustit audio
autoři: Štěpán Sedláček , Ondřej Skácel | zdroj: Český rozhlas

Odebírat podcast

Související