Ostrý dialog Ludmily Pelikánové

Narodila se v roce 1915, v době protektorátu působila v divadle Uranie, po válce – až do svého odchodu do důchodu – v Divadle na Vinohradech. Byla autorkou či spoluautorkou několika knih o přednesu. Zemřela v zapomnění v roce 1993.

Dokonce ani v rozhlasovém archivu se nedochovalo větší množství zvukových záznamů jejích vystoupení. Zachované nahrávky jsou však velmi zajímavé.

Vybrali jsme ukázky, ve kterých zasloužilá umělkyně a nositelka řady dalších ocenění, hovoří o svém působení v době 2. světové války. Podle jejích vlastních slov si jejího působení povšiml sám K. H. Frank. Na její pořady se chodili dívat dokonce i partyzáni, kteří byli jinak zalezlí v hlubokých lesích.

Zasloužilá členka KSČ

Uslyšíte, jak se Pelikánová rozhovořila o svém poválečném vstupu do Komunistické strany Československa i o svém působení mezi vojáky, které oblažovala údernými zájezdovými pořady angažované poezie (vojáci se proti tomu nemohli nijak bránit).

V dalších ukázkách vzpomínala na poválečné slavení prvních májů a byla pyšná na pochvalu, které se jí dostalo od jednoho z hrobařů naší kultury – Zdeňka Nejedlého. Na dochované nahrávce natočené k dvouletému výročí sovětské okupace se v roce 1970 nadšeně rozplývá nad „spojeneckou pomocí“. Obdivně hovoří i o V. I. Leninovi.

V několika vybraných úryvcích pak hovoří o svém pojetí recitace angažované poezie. Téma, které bylo pro Pelikánovou stěžejní i ve vystoupení na prvním sjezdu normalizačního Svazu československých dramatických umělců 6. února 1978. Z této nahrávky jsme zařadili alespoň úvodní část. V pořadu zazní i další autobiografické fragmenty z jejího života.

Premiérový pořad z cyklu Archiv Plus najdete v audiozáznamu. Připravil Pavel Hlavatý.