Oslavy stého založení Gruzie připomínají Stalina i trvající ruskou okupaci

Před sto lety, přesněji 26. května 1918, Gruzie vyhlásila nezávislost na Rusku a současně s tím byla založena republika. Necelé tři roky poté, na jaře roku 1921, do Tbilisi vtrhla vojska Rudé armády a setrvala tam až do vyhlášení nezávislosti v roce 1991. Nově vzniklý stát se ale odvolává na tradici staré republiky, jejíž datum vzniku oslavuje jako národní svátek.

Grigorij Ordžonikidze: Možná jsme to trochu přehnali

Významný komunistický funkcionář, jeden z nejbližších spolupracovníků obávaného Stalina, s nímž patřil do takzvané „kavkazské kliky“. Takový byl Grigorij Ordžonikidze (1886-1937).

Gruzínci tedy žijí minulostí a upřednostňují tři svobodné roky před 70 lety okupace. Historický vývoj státu je důležitý také pro pochopení současnosti, a to především ve vztahu k sousednímu Rusku. Zatímco ve městě Gori, Stalinově rodišti, osud diktátora připomíná jedno zvláštní muzeum, v Tbilisi se aktuálně pořádají tři výstavy věnované staré republice a době sovětské okupace.

Okupace pokračuje!

Například ve čtvrtém patře Gruzínského národního muzea na rušném bulváru Rustaveli je k vidění expozice o okupaci země. Návštěvníci mají možnost prohlédnout si skulptury jistého zavražděného gruzínského umělce, přečíst si jména obětí sovětské nadvlády nebo shlédnout olejomalbu se Stalinem.

Přístupovou cestu k obrazu pak lemují železné mříže připomínající vězeňské cely. Na konci chodby visí mapa Gruzie, na níž jsou jasně červenou barvou vyznačeny oblasti Abcházie a Jižní Osetie, které v současnosti ovládá Rusko. To vše doplňuje výrazný nápis v gruzínštině a angličtině: „Okupace pokračuje!“.

Skutečnost, že hlavním tématem rozhovorů Gruzínců je právě Rusko, tudíž není překvapující, uvádí německý deník. Autor článku podotýká, že severní soused Gruzie je ožehavým motivem především v oblastech, kde se protínají konfliktní linie ve společnosti, čili mezi tradicionalisty, nacionalisty, gruzínskou církví a těmi, kteří se orientují na Západ.

Čtěte takéGruzie touží po NATO a dokazuje to svými vojáky. Jenže jak vysokou cenu je ochotná platit?

Příkladem těch posledních mohou být příznivci známého tanečního klubu Bassiani v Tbilisi, ve kterém policie nedávno provedla drogovou razii. Demonstrací proti postupu, který podle mnohých připomínal spíše protiteroristickou akci, se zúčastnily tisíce lidí. Mnozí si myslí, že za zásahem policistů stál odpor k západnímu životnímu stylu a ruská propaganda.

Existenciální nejistota

Z tohoto hlediska je pak zajímavá gruzínská literatura, která se díky zahraničním vystoupením autorů dostala do popředí v rámci letošního frankfurtského knižního veletrhu. List Frankfurter Allgemeine Zeitung zmiňuje třeba spisovatelku Anu Kordzaiaovou-Samadašviliovou, jejíž díla vyvolala v Gruzii vášnivou debatu. Romány totiž nabízejí ve stále patriarchální společnosti ženský náhled na aktuální dění.

Během čtení současných gruzínských autorů tak člověk získá fascinující pohled na Gruzii, která se neustále nachází v nejistotě. A dozví se mnoho o zemi, která si láme hlavu nad sousedním Ruskem, v němž probouzí dychtivost. „Protože nevíme, jestli naše země bude existovat delší dobu, nejsme zvyklí dělat plány do budoucnosti,“ říká Maja Simonišviliová, pracovnice gruzínské Národní knihovny.

Čtěte takéZpravodaj ČRo: Budoucnost Jižní Osetie zůstává i osm let po skončení války nejistá

Jistou míru provizornosti lze cítit také z životopisů Gruzínců. „Po válce jsme se učili rusky, abychom přežili. Po převratu zase německy. A teď máme zájem o angličtinu,“ pokračuje Simonišviliová a doplňuje, že francouzsky se v Gruzii lidé učí pro radost.

Pomníky doby

Také v Národní knihovně se konají expozice k připomínce vzniku republiky. Jedna z nich pojednává o tvůrcích gruzínské ústavy, kteří po převzetí moci Sovětským svazem museli odejít do exilu. Jiná výstava připomíná odpor Gruzínců v době okupace a její oběti. Například masakr demonstrantů z roku 1989 zobrazují fotografie zemřelých.

„Možná to souvisí s těmito dojmy, že obyvatelé během oslav stého výročí založení Gruzie mezi všemi těmi zpěváky, tanečníky, baviči a herci vnímají projíždějící vojáky tak nějak zvláštně,“ zamýšlí se autor reportáže. Jak dodává, ve městě Mccheta nedaleko Tbilisi je armáda dokonce všudypřítomná.

Stojí tam tanky, granátomety a vojáci u nich pózují s dětmi a fotí se. Malé děti si mohou vyzkoušet, jaké to je držet střelnou zbraň. Do toho všeho zpívá gruzínský mužský sbor.

Stalinský teror byl jen přešlap, říká šéf FSB. Je to návrat totalitních tradic, varují ruští akademici

Více než osmdesát členů asociace Svobodné slovo, která sdružuje nezávislé ruské spisovatele a novináře, podepsalo prohlášení, ve kterém kritizují ředitele ruské tajné služby FSB Alexandra Bortnikova. Ten u příležitosti Dne ruských bezpečnostních orgánů poskytl deníku Rossijskaja gazeta rozhovor, ve kterém podle autorů prohlášení zpochybňuje důsledky stalinského teroru a rehabilituje činnost Čeky a KGB.

Frankfurter Allgemeine Zeitung nás zavádí ještě na jedno místo, kde si můžeme připomenout smutek Stalinovy doby. V srdci starého Tbilisi se nachází čtvrť kdysi postavená bohatými Armény. Zdejší portály skrývají tajemství tak, jak ho skrývaly staré domy v Praze nebo Berlíně v době před rozsáhlou přestavbou na přelomu 19. a 20. století.

V místě stojí dům, jehož – ve své době – privilegovaní obyvatelé se v roce 1937 stali obětmi stalinistických čistek. V budově tehdy sídlil spolek mladých spisovatelů, který založila avantgardní skupina umělců. Mnozí autoři byli zavražděni.

Ty, kteří se režimu snažili přizpůsobit, potkal podobný osud. Třeba zakladatel skupiny, básník Paolo Jašvili neustál nátlak režimu a zastřelil se v podkroví domu. Jako připomínka tohoto činu je v budově k vidění vycpaný lev, kterého údajně potřísnila Jašviliho krev, přibližuje německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung.