Ondřej Vaculík: Nemáme národohospodáře

17. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Karel Engliš

Národohospodáři nám vymizeli. Víme ale, že tady bývali. Po vzniku Československa proslul svými prozíravými národohospodářskými opařeními vedle Rašína třeba Karel Engliš.

Engliš působil jako ministr financí v šesti vládách (1920 až 1931), pak byl dokonce guvernérem Národní banky Československé.

Jak stojí v jeho hesle na wikipedii: „Dovedl velmi dobře posoudit situaci a navrhnout správná hospodářská opatření. Třeba, jak překlenout poválečný hospodářský rozvrat či jak zmírnit dopad velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století“.

Čtěte také

Napsal a vydal 12 odborných publikací, jako O nouzi a nadbytku. Jeho učení se zakládalo na solidaristickém poslání státu.

Co by Karel Engliš ale dělal v této naší krizové, pandemické době? Jeho národohospodářská opatření by nejspíš byla docela opačná, než dělá současná vláda. Možná by z úsporných důvodů po dobu jednoho roku snížil platy o 10 až 12 procent všem zaměstnancům veřejné správy, kterým vinou koronaviru práce spíše ubylo, než přibylo. Objektivně se snížením hospodářských výkonů ubylo také příslušné agendy.

Teorie solidarismu

Pokud jsou totiž nižší výkony, musejí být sníženy i požitky. To by požadoval také, a to po politicích včetně těch komunálních. Engliš by si kladl otázku: Kde se berou peníze, které nejsou, které nikdo nevydělal?

Čtěte také

Já, nikoli Engliš, si představuji, jak ve sklepení ministerstva financí utajení pracovníci pod dozorem ministryně (Aleny) Schillerové (za ANO) tisknou a tisknou chybějící peníze. Aby na nás nepadl ani stín z půlbilionového schodku státního rozpočtu.

Podle premiéra Andreje Babiše (ANO) sice patříme mezi nejméně zadlužené země v Evropě, ale Engliše by to stejně děsilo. A co když ten dluh bude bilion, nebo deset bilionů, pořád to bude v pořádku? Kam až může růst? Nepovede to k válce? Co by na to odpověděl Engliš, nevím, ale určitě by se snažil rozpočet dál nezvyšovat.

Jen těm potřebným

Ani důchodcům by plošně nepřidával, přispěl by pouze těm potřebným, kterým koronavirus zavinil nouzi. Pracujícím důchodcům by naopak zaslal děkovný dopis, ve kterém by ocenil jejich snahu pracovat. Podílet se na budování státu a popřál jim hodně sil a zdraví. Kdyby byl ten dopis podepsaný Englišem, považoval bych si ho víc než těch slíbených 5 tisíc.

Čtěte také

Engliš věděl, že hnacím motorem národního hospodářství je v krizových situacích zvýšené úsilí celé společnosti překonat nouzi. Protože předpokladem solidarismu je smysl pro pospolitost.

Nevím, co by řekl na snižování daňové zátěže zrovna v době, kdy státní rozpočet zeje prázdnotou. A kdy by posílení potřebovaly všechny složky integrovaného záchranného systému i zdravotnictví.

Engliš státní rozpočet chránil před socializací, Před jeho vyprazdňováním na základě populistických pohnutek a slibů politiků. Jeho teorie solidarismu se zakládala na větší odpovědnosti silnějších se slabšími. Na lepším hospodaření s penězi, které nenárokujeme, ale vyděláváme a máme je.

Karel Engliš po roce 1948 čelil trvalé šikaně totalitní moci. Zemřel v naprosté nouzi a jeho dílo je téměř zapomenuto. Takže není čeho se obávat. Můžeme dál nárokovat a klást přemrštěné požadavky.

Autor je spisovatel a komunální politik; v roce 2020 nekandiduje

autor: Ondřej Vaculík
Spustit audio