Ondřej Vaculík: Ideální pedagog

12. prosinec 2019

Po učitelích chceme, aby byli opravdu osobnostmi: na žáky vlídní i patřičně přísní, aby byli trpěliví, uměli naslouchat a měli přirozenou autoritu. 

Aby respektovali různé vlohy i indispozice žáků, spravedlivě a účinně řešili problémy a konfliktní situace ve třídách, dokázali pro svůj předmět žáky nadchnout, učinit výuku atraktivní atd. No aby se dobře učili i ti, které to vůbec nebaví.

Čtěte také

O dobrém učiteli máme docela přesnou představu, podobně jako bychom chtěli, aby církev byla ctná, skromná a milovala své bližní, když má nad sebou toho Pána Boha a vzor v Ježíšovi.

Ve skutečnosti ale víme, jak to s církví je, a měli bychom také vědět, že i učitelé budou vždycky toliko průměrní, jako jsme průměrní i my. Ke vzdělávání o světu, ve kterém žijeme, patří i všechna poznání o lidské nedokonalosti, o problematických schopnostech a povahách, jaké jsou mezi všemi lidmi, tedy i učiteli.

Z vlastní zkušenosti přiznávám, že pro můj život více poznamenali učitelé tzv. asi horší než ti lepší. Lepší byl fyzikář Bartoš, na jeho hodiny jsem se těšil a fyzika mě bavila. Bartoš vše vykládal opravdu poutavě a demonstroval mnoha pokusy. A přesto jsem pak nedokázal spočítat proudy či co ve složitějších elektrických obvodech, kdy v jednom byl ještě druhý a v něm třetí atd.

Paní učitelka Pražanová byla vedením školy považována za slabou. Prý žáky nic nenaučí, protože v hodinách literatury s nimi pouze čte nějakou knížku. Tak jsme například četli od Nesvadby Blbce z Xenemünde a v hlasitém čtení jsme se střídali. Paní učitelka nás pouze upozorňovala, kdy šumlujeme a není nám rozumět a že přízvuk je na předložce atd. Tato slabá pedagožka byla pro mě zásadní osobností, od té doby mě čtení knih začalo bavit.

Čtěte také

Paní učitelku Lukešovou by dneska patrně kamenovali žáci i rodiče. V češtině nás docela umanutě učila přechodníky, i ty minulé, a větnému rozboru, který dneska leckdo považuje za zbytečný, jsme věnovali dokonce celý školní rok! A nemilosrdně po nás jezdila, jako by nás větný rozbor měl živit. Bylo to hrozné.

Po mnoha letech se její tehdejší umanutost v mém případě docela zúročila. Kolegové v redakcích mě začali považovat za experta na přechodníky, nejvíce se plete mužský s ženským, a docela dobře jsem uměl vykládat logiku stavby věty a interpunkci.

Mysleli si, že jsem dozajista studoval na univerzitě lingvistiku a netušili, ani by mi to nevěřili, že mám pouhou stavební průmyslovku. S trochou nadsázky můžu říct, že ta hrozná úča mi díky přechodníkům a větnému rozboru docela zajistila uplatnění ve společnosti. Na fyzikáře Bartoše rád vzpomínám, ale o mnoho více než Ohmův zákon neumím.

Možná je dobře, že námi vysněný, ideální pedagog ani neexistuje.

Autor je spisovatel a komunální politik

autor: Ondřej Vaculík
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.