Ondřej Vaculík: Ideální pedagog

Aby respektovali různé vlohy i indispozice žáků, spravedlivě a účinně řešili problémy a konfliktní situace ve třídách, dokázali pro svůj předmět žáky nadchnout, učinit výuku atraktivní atd. No aby se dobře učili i ti, které to vůbec nebaví.

Čtěte také

Blanka Solařová-Calibaba: Vyhořelé učitelky a jejich třídy

O dobrém učiteli máme docela přesnou představu, podobně jako bychom chtěli, aby církev byla ctná, skromná a milovala své bližní, když má nad sebou toho Pána Boha a vzor v Ježíšovi.

Ve skutečnosti ale víme, jak to s církví je, a měli bychom také vědět, že i učitelé budou vždycky toliko průměrní, jako jsme průměrní i my. Ke vzdělávání o světu, ve kterém žijeme, patří i všechna poznání o lidské nedokonalosti, o problematických schopnostech a povahách, jaké jsou mezi všemi lidmi, tedy i učiteli.

Z vlastní zkušenosti přiznávám, že pro můj život více poznamenali učitelé tzv. asi horší než ti lepší. Lepší byl fyzikář Bartoš, na jeho hodiny jsem se těšil a fyzika mě bavila. Bartoš vše vykládal opravdu poutavě a demonstroval mnoha pokusy. A přesto jsem pak nedokázal spočítat proudy či co ve složitějších elektrických obvodech, kdy v jednom byl ještě druhý a v něm třetí atd.

Paní učitelka Pražanová byla vedením školy považována za slabou. Prý žáky nic nenaučí, protože v hodinách literatury s nimi pouze čte nějakou knížku. Tak jsme například četli od Nesvadby Blbce z Xenemünde a v hlasitém čtení jsme se střídali. Paní učitelka nás pouze upozorňovala, kdy šumlujeme a není nám rozumět a že přízvuk je na předložce atd. Tato slabá pedagožka byla pro mě zásadní osobností, od té doby mě čtení knih začalo bavit.

Čtěte také

Ondřej Vaculík: Kočka na střeše

Paní učitelku Lukešovou by dneska patrně kamenovali žáci i rodiče. V češtině nás docela umanutě učila přechodníky, i ty minulé, a větnému rozboru, který dneska leckdo považuje za zbytečný, jsme věnovali dokonce celý školní rok! A nemilosrdně po nás jezdila, jako by nás větný rozbor měl živit. Bylo to hrozné.

Po mnoha letech se její tehdejší umanutost v mém případě docela zúročila. Kolegové v redakcích mě začali považovat za experta na přechodníky, nejvíce se plete mužský s ženským, a docela dobře jsem uměl vykládat logiku stavby věty a interpunkci.

Mysleli si, že jsem dozajista studoval na univerzitě lingvistiku a netušili, ani by mi to nevěřili, že mám pouhou stavební průmyslovku. S trochou nadsázky můžu říct, že ta hrozná úča mi díky přechodníkům a větnému rozboru docela zajistila uplatnění ve společnosti. Na fyzikáře Bartoše rád vzpomínám, ale o mnoho více než Ohmův zákon neumím.

Možná je dobře, že námi vysněný, ideální pedagog ani neexistuje.

Autor je spisovatel a komunální politik