Ondřej Ruml: Miluji klasické zpívání a operu. Pavarottiho a další světové špičky

Čtěte také

RADIOžURNáL

Hapkovu hudbu musíte umět zahrát, aby to sedělo, popisuje Ondřej Ruml. Chystá dva vzpomínkové koncerty

„Tehdy jsem také přičichl k českým textům písní. Myslím, že hudebník by měl své pocity a emoce vyjadřovat přes český text. Mnozí zpívají anglicky a tvrdí, že angličtina líp zní, je zpěvnější. Ale to je podle mne spíš jejich alibi – protože asi neradi otvírají svou duši prostřednictvím upřímnosti a projevu v mateřštině,“ myslí si.

Ondřej Ruml je absolventem pražské konzervatoře, není tak žádný samouk ani „rychlokvaška“. „Vlastně ani nevím, proč to někteří o mně říkají,“ uvažuje.

Žádná „rychlokvaška“

„Dodnes se mi stává, že mne moderátor na nějaké akci představuje jako finalistu soutěže X Factor. To mu rozporuji s tím, že je to už strašně dávno a od té doby jsem vydal pět desek, hrál v divadlech a muzikálech. Ale abych na tu soutěž neplival – vděčím jí za to, že jsem se mohl hudbou začít opravdu živit a že jsem se dostal do širšího povědomí.“ 

Čtěte také

STřEDNí ČECHY

Zpěváků z reality show se u nás někteří štítí, poznal na vlastní kůži Ondřej Ruml. Sám se musel zbavit stigma finalisty X Factoru

Pokud zpěvák přemýšlí nad otázkou, co by v profesním životě ještě rád zkusil, odpovídá, že je to opera.

„Přiznám se, že miluji klasiku, klasické zpívání a operu. Nejvíc mi učarovali tenoři, což může znít úsměvně, protože sám tenor nejsem, spíš baryton. Ale miluji Pavarottiho a další světové operní špičky,“ přiznává. 

„Nevím, čím to je, ale říká se, že i Frank Sinatra Pavarottiho obdivoval, podobně jako další operní tenory. Asi v tom je nějaká přitažlivost.“ 

„Původně jsem vlastně začal zpívat, proto, že jsem obdivoval tenora Johna Cowana z kapely New Grass Revival. Měl – a stále má – nádherný, světlý, jiskrný, andělský hlas – jako kluk jsem toužil zpívat jako on. To jsem ale nevěděl, že vyrostu a že se mi hlasivky natolik prodlouží, že už některé vysoké tóny nebudu schopný zpívat stejně jako on.“

Mladý Sinatra

„Neřadím se do žádného žánru, jsem v žánru Ondřeje Rumla – tedy člověka, který se snaží být univerzální a zpívat to, co má rád a to, co ho baví. Hlavně tak, aby to bylo uvěřitelné, přirozené, bez póz, bez zbytečného přezdobení apod.,“ odpovídá. 

Na pódiu se objevili i hosté Jitka Čvančarová nebo Ondřej Ruml|foto:Michal Fanta, Český rozhlas

„Nicméně můj hlas je, řekl bych, jedinečný. Ostatně, stejně, jako každý jiný hlas. Je to baryton, je to témbr, který se možná něčím blíží, dejme tomu, Sinatrovi zamlada – a jen jsem to řekl, tak úplně vidím lidi u rádia, jak říkají, že si o sobě tedy dost myslím,“ dodává se smíchem. 

Zpěvák nedávno vystoupil na koncertě se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, kde hrál na pětistrunné banjo. To už si ale poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory, ptá se Naděžda Hávová.