Ondřej Ruml: Miluji klasické zpívání a operu. Pavarottiho a další světové špičky
„Lyrikál Kudykam Petra Hapky a Michala Horáčka byl mezníkem v mém uměleckém sebevědomí,“ vzpomíná na roky 2009 až 2011 muzikant a zpěvák Ondřej Ruml. „Do té doby jsem zpíval v pražských klubech a pak prošel talentovou soutěží, která mi dala pejorativní nálepku ,rychlokvaška‘. Kudykam mě ale posunul nazpátek k uměleckému světu a snad i k nějakému respektu,“ dodává.
Čtěte také
„Tehdy jsem také přičichl k českým textům písní. Myslím, že hudebník by měl své pocity a emoce vyjadřovat přes český text. Mnozí zpívají anglicky a tvrdí, že angličtina líp zní, je zpěvnější. Ale to je podle mne spíš jejich alibi – protože asi neradi otvírají svou duši prostřednictvím upřímnosti a projevu v mateřštině,“ myslí si.
Ondřej Ruml je absolventem pražské konzervatoře, není tak žádný samouk ani „rychlokvaška“. „Vlastně ani nevím, proč to někteří o mně říkají,“ uvažuje.
Žádná „rychlokvaška“
„Dodnes se mi stává, že mne moderátor na nějaké akci představuje jako finalistu soutěže X Factor. To mu rozporuji s tím, že je to už strašně dávno a od té doby jsem vydal pět desek, hrál v divadlech a muzikálech. Ale abych na tu soutěž neplival – vděčím jí za to, že jsem se mohl hudbou začít opravdu živit a že jsem se dostal do širšího povědomí.“
Čtěte také
Pokud zpěvák přemýšlí nad otázkou, co by v profesním životě ještě rád zkusil, odpovídá, že je to opera.
„Přiznám se, že miluji klasiku, klasické zpívání a operu. Nejvíc mi učarovali tenoři, což může znít úsměvně, protože sám tenor nejsem, spíš baryton. Ale miluji Pavarottiho a další světové operní špičky,“ přiznává.
„Nevím, čím to je, ale říká se, že i Frank Sinatra Pavarottiho obdivoval, podobně jako další operní tenory. Asi v tom je nějaká přitažlivost.“
„Původně jsem vlastně začal zpívat, proto, že jsem obdivoval tenora Johna Cowana z kapely New Grass Revival. Měl – a stále má – nádherný, světlý, jiskrný, andělský hlas – jako kluk jsem toužil zpívat jako on. To jsem ale nevěděl, že vyrostu a že se mi hlasivky natolik prodlouží, že už některé vysoké tóny nebudu schopný zpívat stejně jako on.“
Mladý Sinatra
„Neřadím se do žádného žánru, jsem v žánru Ondřeje Rumla – tedy člověka, který se snaží být univerzální a zpívat to, co má rád a to, co ho baví. Hlavně tak, aby to bylo uvěřitelné, přirozené, bez póz, bez zbytečného přezdobení apod.,“ odpovídá.
„Nicméně můj hlas je, řekl bych, jedinečný. Ostatně, stejně, jako každý jiný hlas. Je to baryton, je to témbr, který se možná něčím blíží, dejme tomu, Sinatrovi zamlada – a jen jsem to řekl, tak úplně vidím lidi u rádia, jak říkají, že si o sobě tedy dost myslím,“ dodává se smíchem.
Zpěvák nedávno vystoupil na koncertě se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, kde hrál na pětistrunné banjo. To už si ale poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory, ptá se Naděžda Hávová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.