Ondřej Neff: Vítání jara

22. březen 2021

Sluníčko se podívalo na rovník pěkně kolmo dolů a odpískalo tím začátek jara. U nás se jaro projevilo hustým sněžením. Nebylo to nic zas tak moc překvapivého. Zima se táhne se všemi průvodními jevy, jako je sníh a led. Tím se dostávám k jádru věci, jak já vítám jaro.

Zahájil jsem to tím, že jsem šlápnul na ledovou plotnu na lesní cestě. Šlehnul jsem sebou a pořádně to bolelo. Druhý den jsem jel do Krče do Thomayerky na pohotovost.

Čtěte také

V ordinaci jsem potkal stejnou sestřičku, jako když jsem tu byl před měsícem coby pracant s motorovou pilou. Jé, vy jste tu zase? – divila se. Slíbil jsem jí, že příště, až zase budu něco dělat, tak jí přinesu kytku. Prozkoumali mě a zjistili, že mám zlomená dvě žebra.

Za týden jsem se měl hlásit na poliklinice. Vzal jsem si s sebou tlustou knihu, abych přečkal osm hodin čekání, tak mě strašili kamarádi. A bylo to ve skutečnosti takhle: v recepci v přízemí mě poslali do recepce na chirurgii v 6. patře. Tam mi dali papírek pro rentgen v jiné budově v suterénu. Tam taky recepce, poslali mě do čekárny B a po pěti minutách čekání mě už pustili do kabinky.

Žebra číslo osm a devět

Prosvítili mě a paní doktorka mi půjčila lžíci na boty. Nemůžu se totiž ohnout, jak mě to pekelně bolí. „Zase ji vraťte,“ nabádala mě. „Lidi by ji ukradli. Všechno ukradnou. Víte, že odnesli i zrcadlo z kabinky?“

Čtěte také

Prosvícený jsem se vracel na chíru, dojel nahoru do 6. patra a sahal jsem po té tlusté knize, co jsem pořád tahal s sebou. Neotevřel jsem ji. Hned mě volali, vlídně pohovořili a za týden mám přijít na kontrolu. Všechno to trvalo… jak dlouho? Půl hoďky? Prostě mžik.

Komu to ale budu vyprávět? Jak se na mě budou lidi dívat, když se rozpovídám o perfektně fungujícím systému a o tom, že tam všichni byli milí a vlídní a kompetentní? Nadávat se přece musí, kdo nenadává, není Čech.

Mohl bych si stěžovat, že jsem se nedostal ke čtení té tlusté knihy. To je ale slabé. Nakonec mi nezbude nic jiného než si stěžovat na počasí. Tohle že je nějaké jaro? Podívejte se z okna. Nebe šedivé a na střeše leží sníh.

Ondřej Neff

Tohle by mohlo projít. Jen to mi dělá starost, že se má v týdnu oteplit, má být až patnáct, tedy pořádně jarně. Začne to opravdové vítání jara. Já už ho spustím zítra. To půjdu do té milé polikliniky na kontrolu svých srůstajících žeber číslo osm a devět, pěkně vlevo, pokud to chcete vědět přesně. Každý vítá jaro po svém, já takhle, v tomhle divném roce.

Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes

autor: Ondřej Neff
Spustit audio