Ondřej Neff: Smíšené pocity
Mikuláše máme za sebou. Letos jsme si ho s Ljubou užili. Doprovázeli jsme naše mladé a jejich chlapečky na mikulášský večírek. Představte si ho jako neurčité množství rodičů, prarodičů a dětiček, to vše v restauračním zařízení.
No, restaurační zařízení, dá se říci, že je to skoro bar. To byla z mého hlediska ta světlá stránka věci. Dospělí se motali kolem baru a děti tvořily zmítající se ječící mlhovinu. Přelévala se po celé ploše podniku a občas vyhřezla ven – buďte v klidu, je tam pěší zóna. Tolik tedy k aranžmá události.
Čtěte také
Můj vztah k Mikulášovi je – a jsme u toho – neurčitý, ano, smíšený. Z dětství si odnáším strach. Řval jsem hodně. Když jsem pak měl sám děti, jablko nepadlo daleko od stromu. Kdybyste chtěli mého hodně dospělého syna vidět nasupeného, řekněte před ním Mikuláš. Pokud jde o vnučku, dnes též dospělou, stran Mikuláše byla vždy v postavení vzdáleného pozorovatele. Takže tedy – negativní vztah.
Kdyby ale přišel nějaký psychoterapeut a nabídl mi, že mi vymaže traumatizující vzpomínky na Mikuláše z paměti, vyhnal bych ho, jako bych dnes vyhnal Mikuláše i s čertem. Vzpomínku na Mikuláše mám zaškatulkovanou a zapadá do souvislostí mýtu krutého dětství. Každý ho máme a je to sbírka vzpomínek na ústrky a nesnáze, o kterých dnešní změkčilá mládež nemá tušení.
Čtěte také
Takže ta omladina shromážděná k mikulášskému obřadu si také vložila jednu položku do svého mýtu krutého dětství. Až budou po třiceti, čtyřiceti letech sami postávat u baru, mohou si o tom vyprávět. V té době bude mikulášská tradice vymýcena a vzpomínat se na ni bude jako na cosi barbarsky surového.
Surovost bude i obrazově zdokumentovaná. Čerti, co v pátek vběhli do toho jinak příjemného baru, byli fakt hnusní krampusáci a hnusní budou i za těch třicet, čtyřicet let na fotkách. Pokud je ti dnešní fotografující rodiče a prarodiče nesmažou.
Proti tradici Mikuláše jsem vynalezl ještě korektní ideologický argument: Mikuláš asistovaný krampusákem a nepřesvědčivě maskovaným dvoumetrovým andělem vymáhali z dětiček doznání stran zlobení a výkonu ve škole. Výkon odměněn čokoládou, poklesky uhlím.
Co jiného to je než odporná meritokracie? Hrůzou z čerta zdeptané děcko je vedeno k pracovním výkonům a poslušnosti. Tím je individuální rozvoj jeho svobodné osobnosti zadupán do země čertovskými kopyty.
Tohle mi táhlo hlavou, a tak jsem si dal ještě jedno. Krampusáci přestali být hnusní a v duchu jsem jim popřál, aby vydrželi a sami se nenechali zadupat.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
