Ondřej Neff: Silvestr s papouškem
Dnes se uslyšíme naposled, chce se mi říct – ve vzpomínce na dětství. Bylo mi snad pět, šest let a s těmi slovy mě toho silvestrovského večera ukládal do postýlky tatínek. Spolehlivě mě rozplakal, ale myslel to dobře.
Taky to myslím dobře, slyšíte mě letos naposled a musela by mě postihnout hodně velká smůla, abyste mě neslyšeli příští pondělí.
Čtěte také
Naznačuji tím, že to bude tentokrát o závěru roku. Přesněji o počasí. Už dávno jsme se vzdali myšlenky na Vánoce pod sněhem. Mám v mobilu aplikaci na předpovídání a někdy tak koncem prvního prosincového týdne bájila o sněhu. Rychle ji to přešlo, nastoupilo obvyklé bláto.
Nicméně pozoruhodné počasí o Vánocích přece jen bylo. Nepamatuju, že by mlha trvala tak dlouho. Podle mých záznamů panovala od 12. prosince do minulého pondělka a to už je pěkný výkon. Následuje údobí holomrazu. Svítí sluníčko, v noci je jasno a tím pádem panuje pořádná kosa.
Zmíněná aplikace v mobilu slibuje, že už v noci na středu, tedy v noci na poslední den v roce, začne sněžit a při tom zůstane, co oko aplikaččino dohlédne, čtrnáct dní.
Prožívat vylomeniny
Čtěte také
To není nic mimořádného a nezbude mi než zavzpomínat na Silvestra z roku 1978. Toho dne bylo odpoledne deset nad nulou. Jen tak v košili jsem pracoval na zahradě. Pak jsme jeli se ženou do divadla a o přestávce, když jsme se vyšli nadýchat na chodník, padal vlhký sníh.
Po představení jsme doklouzali k autu a to se proměnilo v hroudu ledu. Celkový pokles teploty byl v krátkém čase o 30 stupňů.
Aby ten bizár byl dokonalý, v parčíku před naším domem se usadil uprchlý zelený papoušek amazoňák. Vydržel tam několik dnů. Nebyl jsem sám, kdo mu chtěl pomoct. Sypal jsem semínka na parapet a on to vděčně přijal, ale chytit se nedal. Jako ptáčník jsem se neosvědčil.
Čtěte také
Budil pozornost a dokonce o něm psala Večerní Praha. Jaký byl jeho další osud? Jednoho dne už ve větvích nebyl, tak snad někdo udělal jeho touze po svobodě přítrž.
Snažím se odhadnout, co více mimořádného by se muselo stát, aby to přemázlo moje vzpomínky na tento konkrétní Silvestr. Mlha, holomráz a sněžení, nota bene docela umrněné, pár milimetrů srážek, žádné sněhové bouře.. To je opravdu slabé kafe.
Na druhou stranu ale, na vylomeniny se dobře vzpomíná. A neplatí to jenom o Silvestru. Třicetistupňový pokles teploty si hýčkám v pomyslném památníku a je to fajn u teplého radiátoru. Ale prožívat vylomeniny je už horší.
Takže přeji vám i sobě závěr roku bez příhod. A také vám přeji, aby nastávající rok 2026 přinesl chvíle radosti, abychom mohli na ně pak vzpomínat bez jakýchkoli vedlejších myšlenek.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
