Ondřej Neff: Na černou listinu
V uplynulém týdnu se zase začalo psát a mluvit o billboardech kolem dálnic a hlavních silnic. Někdy si říkám – zapamatuju si produkty inzerované na těch plakátech.
Nikdy to nevypustím z paměti – a nikdy si nekoupím nic, co tu bylo inzerované a nikdy se nestanu zákazníkem žádné z těch firem. To by byla pomsta!
Ondřej Neff: Do centra záhad

Četná tajemství se skrývají v pražských zdech. Golemův šém je snad pořád ještě zakutálený někde v podzemí někdejšího Židovského města.
Ony mě ty billboardy a ty firmy rozčilují z mnoha důvodů. Jednak proto, že zesměšňují právní řád země, ve které žiji a kterou mám rád a budu mít rád nadále. Ono je víc příkladů naprosté bezmocnosti státu v prosazení své vůle, Rathův případ je jeden z mnoha příkladů.
Jenže tady je to vylepené na obrovských plochách, rytmicky rozestavených u pankejtu. Jedete a míjíte ty plochy. Pink… pink… pink… plochy vám kmitají u okénka a každé je výsměch jednoho sprostého billboardového chrapouna.
Billboardy se státní vlajkou mě štvou vůbec nejvíc. Majitel billboardu si tu dělá srandu ze státu, ze soudů, z vlády a z parlamentu a ještě k tomu použije vlajku, která asistovala bohužel až příliš často u něčí hrdinské smrti. Špatně je mi z té míry cynismu.
Ti, co parazitují na mé silnici
Ale nejvíc mi vadí, že se při té veřejné debatě vůbec nemluví o tom nejdůležitějším.
Ondřej Neff: Komu hanba

Narazil jsem onehdy ve zprávách na takovou drobnost. Mělo k tomu dojít ve Stockholmu v metru.
Začnu doslova od lesa. Že tu jde o svobodu podnikání a kdesi cosi. Tohle bych bral, kdyby si billboardová společnost koupila les a tam na pasece vystavila svoje reklamní plakáty. Uviděla by je tam spousta houbařů a taky zajíci a srnky a sem tam nějaká ta chytrá liška.
Ano, to by billboardová společnost byla padlá na hlavu, kdyby stavěla plochy na pasece v lese. Ona je cpe podle dálnice. Tu dálnici postavil stát z rozpočtu, taktéž silnice postavil stát, staví se po desetiletí, leckdy po staletí.
No a to podnikání funguje jenom proto, že tady stát něco postavil, každý ten billboard je klíště, které sosá prachy z vozovky pod sebou. A teď to důležité: Co z toho ten stát má?
Ředitelství silnic a dálnic získá z billboardů 30 milionů korun. Rozpočet ředitelství silnic a dálnic činí 45 miliard ročně. Cena za pronájem je typicky od čtyř do osmi tisíc měsíčně. Otázka pro chytré hlavičky: kdo tady dělá blbce? No přece já, který jedu po silnici a snažím se zapsat na svou soukromou černou listinu firmy, co parazitují na mé silnici, kterou si já platím.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
-
PRAŽSKÉ JARO - PRAGUE SPRING FESTIVAL - GOLD EDITION vol. 7
Bedřich Smetana, Česká filharmonie, Wolfgang Sawallisch, Johannes Brahms, Pražský filharmonický sbor, Roberta Alexander, Thomas Allen, Lubomír Mátl, Erich Leinsdorf, Miroslav Mareš, Jaroslav Vašíček, Jan Málek, Zbyněk Matějů -
Bláznova smrt
Václav Erben -
Mít svůj kout
Jitka Zelenková