Ondřej Neff: Elektronický prales

Podepsán Patrik Umbele nebo tak nějak. To je minulost, i když ne zas tam moc zapomenutá minulost. Dopisy tohoto druhu kolují dodnes a občas na ně někdo skočí. Listovní podoba je vzácnost. Dnes se to odbývá v elektronické poště nebo na mobilu. Na mailu mám filtr a už dlouho jsem nic nedostal, zato v mobilu je to skoro denně.

Čtěte také

Ondřej Neff: Příchod umělé inteligence

Někdy v primitivní podobě – jako včera, cituji přesně: „Dlouho jsem se neviděl, čím jsi byl v poslední době zaneprázdněn? Dlouho jste mě nekontaktovali…“

Nehodlám kontaktovat. Ale předevčírem mě málem nachytali. Přišla SMS jakoby od balíkové služby. Zásilka nemohla být doručena z důvodu překročení váhového limitu. Bude obnovena po zaplacení 0,48 eur.

Objednal jsem si z Japonska košili se samurajem a čepici s namalovanou žábou – ano, tak jsem dětinský. Už dlouho na ni čekám. Odkaz vedl na webovou stránku společnosti, v adrese byl i její název. Pomohla logika: že by košile a čepice přesáhly váhový limit? Je nastaven na váhu motýlích křídel? Neskočil jsem jim na to.

Vracíme se do dob pračlověka Janečka

Skoro současně se pokusili dostat moji Ljubu. Moje balíková finta byla vypracovaná naprosto profi, ta její se tvářila jako státní úřad. Má prý nedoplatek daně, zablokovali jí účet – psali v SMS. To je docela velký důvod k neklidu.

Čtěte také

Ondřej Neff: Setkání po létech

V první chvíli mi zavolala telefonem. Jako na potvoru má můj telefon nemilou vlastnost, že sám od sebe v kapse vypíná zvonění, takže se nemohla dovolat. V druhé chvíli zavolala do banky a tam jí řekli, že žádný účet zablokovaný nemá. Tím to skončilo.

Nejsem tu od toho, abych radil. Mám několik sebezáchovných zásad a ty mě zatím ochránily.

Především, nikdo na celém širém světě neusiluje o mé dobro. Pokud mi nabízí výhodu, chce si namastit kapsu. To platí univerzálně. Předem nedůvěřuji zprávám v mobilu a v elektronické poště. Úřady mě týrají pokutami přes datovou schránku, nikdy přes SMS.

Ondřej Neff|foto:Naděžda Hávová

Nedůvěřuji ani hlasu v telefonu. Onehdy do mě hučel chlapík, údajně z banky, až za dvě minuty jsem ho poslal do háje. Banky vám volají jen zřídka a nikdy po vás nechtějí žádné údaje, natož peníze.

Ano, vracíme se do dob pračlověka Janečka. Pohybujeme se v pralese plném penězožravých šelem. Až na to, že je to prales elektronický.

Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes