Ondřej Konrád: U nás se všecko vykecá

To je případ ODS, rozčilené z poznámky šéfa obranného resortu Martina Stropnického, který minulý týden krátce před příletem unesené pětice z Libanonu a rozhodnutím vládního kolegy Roberta Pelikána o nevydání Alího Fajáda do USA řekl Hospodářským novinám, že jde o věci „svázané“.

Ministr Stropnický se sice vlastně uřekl, neboť ostatní členové vlády se jednotně drželi vyhýbavých stanovisek. Ale časový soulad návratu Čechů a Fajádova propuštění bil do očí a ministr, kterému už to zřejmě bylo trapné, zkrátka jen nepřímo potvrdil to, co si veškerá veřejnost musela myslet. Předseda ODS Petr Fiala v tom však vidí Stropnického selhání: ministr prý veřejně připustil, že naši občané byli vyměněni za osoby podezřelé z terorismu. Jenomže to se přece stalo, a těžko budeme hledat někoho, kdo by o tom pochyboval.

Jinou věcí ovšem je, proč k vynucené výměně muselo dojít a Stropnického větší starostí než kritika předsedy ODS Petra Fialy za onen výrok musí být fakt, že mezi pěticí unesených byl příslušník vojenské rozvědky. Spadající samozřejmě pod ministra obrany. Jinými slovy, kauza se Stropnického dotýká, přestože jej asi výrazněji neohrožuje.

Čtěte také

A podstatnějším problémem je také to, že na veřejnost ještě před samotnou výměnou unikly informace, které měly zůstat utajené. Internetový server Neovlivní dokonce psal o tom, kdo se jak ke kauze Fajád stavěl na rokování Bezpečnostní rady státu. Odkud, jak se zdá, vůbec prosakují na veřejnost přísně tajné věci. Jakou je výše výkupného za dívky v pákistánském zajetí. Suma se sice „neprovalila“ ihned, ale až skoro po roce od jejich propuštění, to ale na věci nic nemění. Stát se to prostě nemělo. V žádném případě.

Je jistě možné uvažovat, zda si to týdeník Respekt neměl nechat pro sebe. Ale jednou vypuštěná informace by si nejspíš tak jako tak našla cestu ven. Bohužel. Čili problém je jinde. Tedy v tom, co zkoprnělému pátrači Nicku Carterovi, který ve filmové komedii Adéla ještě nevečeřela přicestuje inkognito do Prahy a okamžitě zjistí, že je objektem titulků zvláštního vydání novin, vysvětlí lakonicky policejní praktik komisař Ledvina: „Vědí, u nás se všecko vykecá.“

Což, jak vidíme z obou zmiňovaných kauz, už zdaleka tak legrační není. Ale vyhlíží to stejně provinčně jako ona filmově karikovaná česká nectnost. Pokud by měla přetrvávat i v kruzích politicky absolutně nejvyšších, vznikala by tak hrozba s raději nedomýšlenými nebezpečími. Jak pro stát, tak pro jeho řadové občany.