Ondřej Konrád: Transfer ambasády spíše utopický
V politice existují podněty, které se od počátku jeví rozumně a potřebně, zdánlivě nic nebrání v jejich uskutečnění, ale nakonec nějak záhadně narazí. A pokud se vrátí, tak za drahnou dobu a v pozměněné podobě. Jiné se zase vynoří náhle, z ničehož nic a svižně dojdou realizace.
A pak jsou věci, které se impozantně stále vrací jako příslovečná devátá vlna mořského příboje, která co chvíli hlučně dopadne na břeh a vzápětí stejnou cestou zacouvá zpátky.
Symbolická hodnota
Čtěte také
Máme ovšem i další, méně vyhraněné typy nápadů a mezi ně nejspíš patří ten se stěhováním české ambasády z Tel Avivu, který považuje většina zemí za izraelskou metropoli a mají tam své zastupitelské úřady, do Jeruzaléma.
Kde je většina izraelských vládních úřadů, ale za své hlavní město ho vnímají i Palestinci. A nejen Česká republika počítá s tím, že až vznikne vedle Izraele i samostatný palestinský stát, bude Jeruzalém sídelním městem pro oba dva.
Transfer vyslanectví prosazoval Miloš Zeman ještě jako prezident poté, co ho provedl hlavní izraelský spojenec USA. Zatímco země Evropské unie nikam nespěchaly. A v dané chvíli to samozřejmě není už vůbec aktuální. I když ohlásit takový úmysl jistě má hodnotu symbolické podpory země napadené brutálními teroristy.
Čtěte také
Tak to zřejmě myslelo hned minulou neděli hnutí ANO a k myšlence se vzápětí připojil i premiér Fiala. Přestože jistě tušil, že ministr zahraničí Lipavský musí říci své. To znamená střízlivě upozornit za prvé na to, že máme v Jeruzalémě přeci konzulát, a pak hlavně na celou řadu už dřívějších překážek, které navíc po útoku Hamásu a před možnou a vleklou válkou také s Hizballáhem doslova nabobtnaly.
Opakující se předmět konverzace
A skoro ani netřeba upozorňovat na nákladnost projektu, byť ta by byla nevyhnutelná vzhledem k bezpečnostním hlediskům.
A jiný než symbolický smysl přesunu těžko hledat, pokud se k němu neodhodlá Evropská unie a členské země se podle toho nezačnou chovat, jde o záležitost čistě teoretickou. K níž má vedle šéfa české diplomacie zamítavý postoj i prezident Pavel, také mu je jasné, že na nic podobného není vhodná chvíle.
A chtělo by se dodat – bůhví kdy případně bude. A minimálně předmětem konverzací politické reprezentace může zůstat ještě vcelku dlouho. Coby další specifický typ, o nichž byla řeč úvodem.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
