Ondřej Konrád: Rozhodně vydařená olympiáda

Čtěte také

Petr Janyška: Paříž svým olympijským ceremoniálem vyrazila dech

Sportovci, bylo jich už ustálených zhruba deset tisíc, se předháněli nejen na závodištích, ale i v nadšených dojmech z celkové atmosféry her. Vysloveně  bohatě navštěvovaných – Stade de France s kapacitou přes 80 tisíc osob – byl například plný celý týden lehkoatletických zápolení.

V tom Paříž připomínala rovněž památečný Londýn 2012. Zkraje pršelo, pak zas bylo pár dní až moc parno, ale nebesa zůstávala hrám spíš nakloněna.

Medailové žně i slabší úroda

A samozřejmě šlo mnohdy o báječnou a napínavou podívanou, zdobenou množstvím rekordů olympijských i světových. Na svou zemi tradičně pyšní Francouzi to všechno museli vnímat pozitivně a úplná medailová žeň, včetně čtyř zlatých a jedné bronzové plavce Léona Marchanda, nejúspěšnějšího sportovce her, vytěsnila na čas z domácích myslí politicky složitou vnitřní situaci.

Čtěte také

Klára Notaro: Radostné olympijské hry

Také se nezdálo, že někomu schází – kvůli ukrajinské válce – distancované výpravy Rusů a Bělorusů. Které se skoro jistě neobjeví ani za čtyři roky v Los Angeles. A je ve hvězdách kdy vůbec.

Potřetí pak startoval mezinárodní Uprchlický tým (Équipe olympique des réfugiés, ÉOR), tvořený 37 účastníky například z Íránu, Kuby nebo Afghánistánu, a to poprvé i s medailí – bronzovou kamerunské boxerky.

Pokud jde o české úspěchy, ty jsou, řekněme, ambivalentní – medailí jen pět, tedy nejméně za trvání samostatné republiky, ale zase tři zlaté, víc než v Athénách, Sydney i v Riu. A to jsme možná o jednu až dvě přišli, když letošní wimbledonská šampiónka Krejčíková – v úvodním, deštěm zdrcnutém programu – hrávala dvakrát denně, a to se při vedrech prvého týdne muselo projevit.

Umění i funk-rock

Pozornost budily také rámující ceremoniály. Dost pompézní a dlouhý byl úvodní – rozprostřený do historického jádra města, plující řekou Seinou, rozběhaný po střechách nad bulváry i pějící z věže inženýra Eiffela.

Čtěte také

Klára Notaro: V roce 1900 svět stál na křižovatce staletí a hýřil optimismem

Světelně efektní a akrobaticko-taneční kreace na téma olympijské myšlenky a ducha, zas byla hlavní, umělecky pojatou položkou nedělní závěrečné parády.

Následná, jakoby taneční party pro všechny ještě v Paříži pobývající reprezentanty na ploše stadionu, už ale byla povážlivě slabší. Vše ovšem naštěstí dostalo příslovečné grády, když došlo na symbolické předávání her do rukou Los Angeles.

Ze střechy se po laně spustil filmový řešitel „nesplnitelných misí“ Ethan Hunt, čili Tom Cruise, nasedl na svůj oblíbený motocykl a s olympijskou zástavou přefrčel městem filmovou dotáčkou rovnou do trupu letadla a zamířil přes Atlantik.

Ondřej Konrád|foto:Český rozhlas

Nakonec doběhl na známý kopec s nápisem Hollywood, jehož „dvě O“ se rozrostla na olympijských pět kruhů. Šlo o vtipnou variaci na londýnský seskok padákem, coby britským praporem Jamese Bonda s královnou Alžbětou II.

A hudebně pak Amerika pozdravila Francii R&B, řízným funk-rockem i rapem. Jak se říká, konec dobrý, všechno dobré.    

Autor je komentátor Českého rozhlasu