Ondřej Konrád: Nastává snad jiná spravedlnost?

A vypuštění trestanci jsou něco jako druhá pohroma. Ale pokud jde o starší produkci Hollywoodu, jeden ve finále položí život při záchraně desítek osob. Samozřejmě, žerty stranou. Nad návrhem advokáta Petra Tomana, který doporučil prezidentovi menší amnestii pro ty, kteří „vykonávají trest odnětí svobody za méně závažná provinění, nemohou se ve složitém období strat o své rodiny“.

Památné „aminy“

Čtěte také

Jak pomohla Klausova amnestie českým věznicím?

Snad rozumíme, pokud jde o Tomanem zmíněné dlouhodobé přetížení věznic. Méně pak blíže nevysvětleným „systémovým problémům českého trestání“. A snad vůbec takřka filozofické úvaze, že nás nyní čeká „přehodnocení dosavadních životních postojů z dob prosperity i definování nového hodnotového žebříčku, včetně pojmů viny a trestu, spravedlnosti a odpuštění. Co bylo spravedlivé v době ‚před-covidovské‘, nemusí být spravedlivé nyní“. No tedy!

Jistě, řeč je o společensky ne tolik nebezpečných jedincích. Nehrozí tedy, že se z věznic vyhrnou i notoričtí recidivisté, jak se to částečně stalo po široké amnestii z ledna 1990. Václavem Havlem upřímně míněná tlustá čára za érou služebné justice se tehdy ukázala příliš idealistickou. To si pamatoval třetí prezident Miloš Zeman, hlásající už při kampani, že amnestie a milosti jsou v ústavě monarchistickými relikty a praktikovat je nemíní.

Čtěte také

Petr Hartman: Amnestie a prezidentské pravomoci

Zvlášť, když chvíli předtím jeho končící předchůdce Václav Klaus vyhlásil amnestii, díky které se spravedlnosti navždy vymkla řada osob viněných z obrovských hospodářských deliktů. A značnou část veřejnosti to pobouřilo. Za dosavadních sedm let ve funkci se Zeman také amnestii vyhnul a udělil pouhých čtrnáct milostí. Vesměs těžce nebo nevyléčitelně nemocným. Pokud tedy nepočítáme ultra specifický případ Jiřího Kajínka, svým způsobem také možná nevyléčitelného.

Případ od případu

A jak jinak, Tomanův podnět u hlavy státu narazil. Stejně tak i u premiéra, který by musel amnestii spolupodepsat. Ovšem ministryně spravedlnosti Marie Benešová prý obdržela podobné apely a chvíli nad nimi přemítala. K tomu lze pikantně podotknout, že zrovna ona má na JUDr. Tomana hezkou vzpomínku, protože hájil skupinu dožadující se její omluvy za označení „justiční mafie“.

Ondřej Konrád, komentátor Českého rozhlasu|foto: Věra Luptáková,Český rozhlas

Ale zpět – je jistě myslitelné, že by někteří „lehčí odsouzení“ mohli být dnes propuštěni. Jenže podle jakého klíče? A jak posoudit, že budou právě oni skutečně rodinám užiteční? To vyhlíží na zkoumání případu od případu. A cynik by dodal, že pokud ve věznicích pro lehčí případy zatím nákaza není, jsou tam trestanci ve větším bezpečí než na svobodě. Cynik ještě větší by pak zdůraznil, že má možná JUDr. Toman osobní zájem na konkrétních klientech – zrovna v jejich prospěch lze navrhnout něco plošného. A enigmaticky přitom hovořit o jakési spravedlnosti minulé a jiné nastávající. Ale to je jistě hodně přitažené za vlasy.

Autor je komentátor Českého rozhlasu