Ondřej Konrád: Máme se bát amerických voleb?
Od nejnapínavější a nejvděčnější události roku – olympionici odpustí – už nás dělí pouhé desítky hodin. I když, kdo se stane americkým prezidentem, se možná dozvíme podstatně později. Jestli totiž dojde v některém státě, nebo dokonce státech k opakovanému sčítání hlasů.
Čtěte také
Ale třeba bude výsledek navzdory veškerým předpovědím z posledních týdnů jednoznačný. Což se klidně může stát, prvek překvapení k volbám přece patří.
Různá specifika
Speciálně tyto jsou také atraktivní proto, že v případě výhry Kamaly Harrisové i Donalda Trumpa by se takříkajíc „přepisovaly dějiny“. Neboť by šlo o prvou ženu v čele země, anebo o teprve druhého prezidenta, který se po čtyřleté pauze dokázal vrátit. (Tím prvým byl na sklonku 19. století demokrat Grover Cleveland, čili prezident s čísly 22 a 24, Trumpovi by patřila 45 a 47.)
A někdo by možná dodal, že by byl Trump prvý, který vyhrál, ačkoli k volbám neměl být vůbec připuštěn kvůli podněcování svých fanatických příznivců k násilnému vpádu do budovy Kapitolu. Ale soudy stále nerozhodly, jestli měl onoho 6. ledna 2021 ještě prezidentskou imunitu. Pokud ovšem prohraje i tentokrát, musí si dávat podstatně větší pozor.
Čtěte také
Výsledek rozhodnutí amerických voličů ale svět a Evropa obzvlášť očekává hlavně proto, že Harrisová by zřejmě v podstatě pokračovala v zahraniční politice USA posledních čtyř let, zatímco v případě Trumpova úspěchu by se mohly dít podstatné až převratné věci. Neboť on kupříkladu opakovaně hovoří o tom, jak by takřka obratem ruky ukončil rusko-ukrajinskou válku, vyhrožuje dramatickým zvýšením cel, což by mohlo otřást světovou ekonomikou, a tak dále.
A nic není, tak jako Trump sám, realisticky odhadnutelné. Právě jeho nevypočítavost činí volby ještě napínavější záležitostí. Na evropské půdě, tedy i u nás, vyvolávající obavy.
Kdo koho preferuje
Ale na druhé straně jsme už Trumpa v prezidentské roli zažili a víme, že toho víc namluví, než nakonec udělá. I když jeho tlak na členské země NATO, aby zvýšily finanční odvody na obranu, jinak by také USA mohly Alianci opustit, skutečný byl a přinesl i úspěch. K němuž pak samozřejmě přispěl Putinův útok na Ukrajinu.
Čtěte také
A nezapomeňme, že Trump byl také tvrdší vůči Íránu. Ale jinak se za jeho vlády aspoň pro nás mnoho neměnilo, a nemuseli bychom propadat tedy panice. Ale právě jeho nepředvídatelnost je přinejmenším nepříjemná a právě kvůli ní by si podle průzkumů jasná většina Čechů přála vidět vítězkou Harrisovou. Vystupováním také daleko přijatelnější než mnohdy nehorázný a odpudivě se vyjadřující exprezident.
Jehož ale preferuje 70 procent voličů KSČM, jak dokládá šetření agentury STEM-MARK. Což je v případě republikánského miliardáře obzvlášť pozoruhodné. Možná od něho ovšem čekají podstatně vstřícnější vztah k Putinovi a Rusku vůbec, k němuž chovají neskrývané sympatie.
A demokratku Harrisovou zase preferují voliči všech vládních stran, včetně pravicových ODS a TOP 09. Což ale zase do značné míry třeba přičíst Trumpovým osobnostním rysům, méně kontroverzního republikána by voliči pravice nejspíš bez potíží akceptovali.
Dodejme ještě, že veřejně nepodporuje žádného z kandidátů většina vrcholných českých politiků. Což je logické, protože budou muset takříkajíc „obcovat“ s administrativou jednoho i druhého.
Vůči Trumpovi se dříve kriticky vyjadřoval prezident Pavel, ale jak se americké volby blížily, stal se i on zdrženlivější. I když si dovedeme snadno představit, koho by v Bílém domě viděl raději. Patrně s vědomím, že Kamala Harrisová nebyla během své viceprezidentské mise výraznější, a to by se mělo v případě jejího úspěchu rozhodně měnit.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
