Ondřej Konrád: Kritické, ale i radostné davy
Mezi výroky „no co, bylo teplo, lidi šli zadarmo na koncert“ a „mají právo na názor“ je patrný rozdíl. Zatímco v květnu premiér odbyl poslední demonstraci na Václavském náměstí za nezávislost justice (ale už i proti němu osobně) jako cosi zanedbatelného, po druhé obrovské na Letenské pláni v sobotu byl obezřelejší.
A taky sliboval, že následující den při setkání premiérů okolních států v Národním muzeu řekne prý něco možná překvapivého. Tedy zřejmě jak byla obdivuhodná odvaha Václava Havla za komunismu, což v projevu zaznělo.
Čtěte také
Anebo spíš, že není pyšný na své někdejší členství v KSČ? Při vší úctě, to ale nebylo nic, co nemohl Andrej Babiš říct už dávno. Někdo by dodal: i s patřičnou omluvou.
Dostaveníčko radosti
Ale budiž, aspoň, že tak. A nakonec se 17. listopadu také vydal na Národní třídu položit květiny a zapálit svíčku. I když, pravda, v hloučku ministrů a ještě za rozbřesku, kdy na něj v tak časnou hodinu pískal hlouček jen o málo početnější.
Povzdech, že máme premiéra, který se při 30. výročí návratu svobody a demokracie vystoupení před širokým davem prostě v obavách vyhne, je samozřejmě na místě – ať si říká, kdo chce, co chce. O prezidentovi, který se stal o kulatém výročí zcela neviditelným, respektive ho slavil v jiné zemi, ani nemluvě.
Čtěte také
Jiní dva nejvyšší ústavní činitelé by si přitom 17. listopad v Praze náramně užili. Po celé délce Národní třídy, na Václavském náměstí i v poměrně širokém okolí, kde se hrálo, řečnilo anebo se vůbec všelijak slavila svoboda, musely za celý den projít patrně stovky tisíc lidí vyjadřující jednoznačně radost. I když hradní mluvčí dopředu absurdně prorokoval „dostaveníčko nenávisti“.
To se nekonalo ani při sobotní manifestaci na Letné, i když šlo o protest s konkrétními výhradami jak vůči premiérovi v dvojroli velepodnikatele a politika, tak vůči prezidentově otevřenosti k východním diktaturám. V celkovém rámci probíhala velmi korektně a důstojně, v až sametovém duchu listopadu 1989.
Mladíci moudřejší matadorů
Obecně se soudilo, že se gigantický rozměr červnové manifestace na Letné tentokrát opakovat nebude. Mnoho se od té doby nestalo, premiérovy patálie s Čapím hnízdem míří do ztracena (i když to ještě není definitivní) a jarní ostrá nálada poněkud opadla. Jenže lidí přišlo přesto zase kolem čtvrt milionu (podle policie) a nespokojenost značné části občanů tedy podle všeho trvá.
A konkrétně Babiš by měl brát vážně nikoli výhružky, ale suché konstatování předáků Milionu chvilek pro demokracii, že zkrátka po případných určitých krocích vlády (vyjmenovány byly čtyři) lidé vyjdou do ulic. V Národním muzeu pak sice připomněl, že je premiérem zvoleným ve svobodných demokratických volbách, toho si je ale přinejmenším Milion chvilek dobře vědom.
Proto vyzývá občany k politickému angažmá, proto nabádá opoziční strany k vytváření volebních koalic. Kdo chce Babiše odstranit, musí ho jednoduše porazit. Zvláštní věc, že to četným politikům musí říkat mladí muži, které donedávna nikdo neznal a kteří už podruhé přitáhli čtvrt milionu duší na Letenskou pláň.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
