Ondřej Konrád: Kellner v Národním jako symbol
Ačkoli se v relaci komentářů k dění především politickému nevěnujeme divadelním představením, čerstvá inscenace na Nové scéně Národního divadla s titulem Privatizace si říká o výjimku. Je totiž soustředěná kolem osoby a také ovšem rodiny Petra Kellnera, před necelými čtyřmi roky tragicky zemřelého veleúspěšného podnikatele, vlastníka holdingu PPF a "nejbohatšího Čecha".
Pro autory libreta a režiséry Petra Erbese a Borise Jedináka zřejmě symbolizujícího vznik, vývoj a charakter polistopadového kapitalismu, Dráždící je evidentně tím, jak důsledně se mu dařilo vyhýbat veřejnosti.
Predátorský oštěp
Na jevišti se sice objevuje Keller sám, i jeho vdova a jedna z dcer (přece jen ne tak utajená, protože je parkurovou reprezentantkou), ale obě dámy neřeknou ani slovo a on o mnoho více také ne.
Čtěte také
S výjimkou momentu, kdy dceři předčítá ze Štorchových Lovců mamutů. Kteří jsou v inscenaci symbolem ústředním, a jejich oštěp jde na scéně z ruky do ruky. Bůhví proč, když druhdy sloužil k obživě pravěké tlupy. Ale tady má asi naznačovat Kellenerovu predátorskou podstatu.
A s oštěpem mávají a zapichují ho do svých obětí také čtyři diskutéři a vypravěči, nositelé představení, stylizovaní jako devadesátkoví "kravaťáci", a tak trochu suplující antický chór. Ještě než představení začne, žoviálně konverzují s publikem a kladou mu různé otázky, některé dost absurdní. Opakují se i později a obzvlášť z nich zaujme ta, jestli je "podnikání nástrojem demokracie."
Čtěte také
Z monologů a vzájemných debat oněch čtyř mužů, mnohdy doprovázených pohybově exponovanými kreacemi, se sice publikum dovídá o Kellnerových aktivitách, ale poměrně kuse, nijak senzačně a případně jednostranně.
Kellner na cestě k podnikatelskému vrcholku za sebou nechával minimum stop, a i když se autoři libreta údajně snažili zjistit co nejvíc, naráželi na dodnes pevnou stěnu loajality jeho spolupracovníků. Přesto si vybrali nejbohatšího Čecha k čemusi jako revizi privatizačního procesu a jeho okolností. Což má podle nich zásadní vliv na dnešní stav společnosti. A obě nehorázně bohaté Kellnerové k tomu mlčí.
Lidem spíš lhostejný
Podle rozhovoru s autory a režiséry v programu se oni domnívají, že Kellnera půl národa obdivuje, a druhá půlka ho zavrhuje. Těžko říct, jak k tomu došli. Enigmatický, takřka doslova neviditelný multimiliardář ve skutečnosti nikoho vlastně nezajímal. Lidé maximálně chvíli hovořili o tom, že prezident Zeman letěl z Číny Kellnerovým tryskáčem, nebo že dcera dostala koně za čtvrt miliardy, čili sumu, kterou nechtěl dát ani Bill Gates.
Čtěte také
A pak veřejnost samozřejmě zarazila Kellnerova zbytečná smrt kvůli adrenalinovému sportu pro vyvolené. Představení jí začíná i končí, za hustého sněžení. Které se co chvíli během inscenace vrací. A jednou ovšem také srší papírové vločky z příruční skartovačky, asi obvyklého podnikatelského nástroje.
Přičemž nevíme, jestli skutečný Kellner někdy musel nějaké dokumenty likvidovat. I když si iluze si o něm neděláme. Takového majetku člověk těžko dosáhne bez ostrých loktů a konexí v nejvyšších sférách.
Ale v řadách těch, kdo kdysi povstali z privatizace, by se našly i drsnější postavy s velmi širokými a zřejmě ještě nenaplněnými ambicemi. Úplné ilustrace dravecké tváře kapitalismu. Ta Kellnerova je mnohem matnější, o což se také bedlivě sám staral. A tahat na jeviště loutky jeho příbuzných moc smyslu nedává. Stejně jako recitace Danta z úst jakéhosi Dědy Mráze coby nesrozumitelný epilog představení. Budícího bohužel dojem, že jsou jeho tvůrci čímsi frustrovaní.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
