Ondřej Konrád: Fuška pro prezidenta
Jak známo, z celkového počtu sedmi prezidentových kandidátů se dva ústavními soudci nestali. Z nich jeden senátním plénem prošel, ale pod tlakem veřejnosti sám rezignoval. Tedy Robert Fremr, jemuž část veřejného prostoru vyčítala verdikty před rokem 1989.
Třebaže se to někomu mohlo zdát trochu nadsazené, bůhví odkud pramenící, ale Fremr měl imponující pozdější profesní renomé. Zatímco politicky bezúhonný Pavel Simon, rovněž uznávaný, narazil už u senátorů. A u obou došlo k zevrubnému a doposud bezprecedentnímu probírání jejich dosavadní dráhy.
Čtěte také
Až tím rozpačitý prezident vznesl minulý týden před senátory otázku, jestli to není nějaký jemu určený vzkaz. A zřejmě nejen od senátu. Podle všeho zvenčí zásobovaného zpochybňujícími informacemi o jeho kandidátech.
Cosi super zásadního
A tak se to jistě může jevit. Že nad prezidentovou někdejší komunistickou legitimací a započatou armádní kariérou jakoby leckdo stále odmítal mávnout rukou a vítal, že se dají někteří jeho kandidáti znevěrohodnit. Ale příslovečný vítr může foukat také třeba zevnitř justice a z příčin třeba až vysloveně osobních.
Čtěte také
A samozřejmě se také někteří senátoři mohou cítit v procesu výběru budoucích ústavních soudců na druhé koleji a přáli by si být do něho od počátku vtaženi. Média pak celou věc charakterizují sportovním žargonem a prezidentovi jednou přisuzují vítězství a pak zase debakl.
Až už jsou ale příčiny důkladného provětrávání kandidátů jakékoli, jde o jev náhlý, nečekaný a vlastně zvláštní. Když se přitom nová hlava státu rozhodla sbírat návrhy vhodných osob od řady justičních institucí.
Čtěte také
Zatímco Pavlovi předchůdci prostě předkládali Senátu jednotlivá jména, za která kupříkladu v minulém období přicházel do Valdštejnského paláce předem orodovat toliko kancléř Mynář. Ne sice vždy úspěšně, ale mnohdy ano. A širší veřejnost to v obou případech v podstatě jen zaznamenala.
Teď se ale, evidentně po nešťastné kauze Fremr, stalo ze souhlasu senátu cosi super zásadního. Jistě, ústavní soudci jsou důležití a mohou leccos podstatného ovlivnit. Nicméně jejich vedlejší činnost roli ústavního soudce těžko ovlivňuje. Přesto se o ní u Pavla Simona diskutovalo.
Ostatní nevadí?
Není divu, že jsou tím prezident a členové jeho konzultačního panelu zaskočeni. Nechápou to ani mnozí řadoví občané. Podle nich by se tedy měla věnovat větší pozornost i tomu, kdo vede nejprestižnější státní nemocnice. Jako před pár lety Na Homolce nebo donedávna IKEM. Nemluvě o řadě jiných funkcích, včetně exekutivních.
To ovšem hlavě státu otázku doplnění Ústavního soudu neulehčuje. A ještě může narážet na to, že se někteří optimální kandidáti nebudou chtít vydat nejširší veřejnosti takřka na pospas. Netřeba se ovšem domnívat, že se mu Ústavní soud přece jen kvalitně doplňovat průběžně nepodaří. I když to bude, jak se říká, celkem fuška.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
