Jan Fingerland: Maduro padl, Blízký východ se zatřásl

Čtěte také

Úder ve Venezuele je varování Západu, míní Vrecionová. Fischer: I zločiny lze řešit podle pravidel

Když Donald Trump vloni zesílil svůj tlak na Venezuelu, prezident Maduro to označil za projev „mezinárodního sionismu“. Cosi o sionistickém spiknutí po Madurově únosu zopakovala jeho nástupkyně, viceprezidentka Delcy Rodríguezová. Také demonstrace Venezuelanů proti zfalšování voleb vládní média označovala za výsledek sionistického vlivu.

Svědčí to o určitém ideologickém zaměření venezuelského režimu a o jeho vazbách na ty blízkovýchodní režimy, které boj proti „sionismu“, ať už to znamená cokoli, chápou jako smysl své existence. To se týká zejména Íránu.

Začátek krásného přátelství

Tato spolupráce se datuje od roku 1999, kdy se ve Venezuele dostal k moci Hugo Chávez, a v Teheránu byl tehdy prezidentem Mahmúd Ahmadínežád. Oba režimy se chápaly, nebo alespoň prezentovaly, jako vůdčí síly odporu proti Spojeným státům, kapitalismu, kolonialismu, imperialismu, a také sionismu.

Čtěte také

Ondřej Soukup: „Aha, tak ono to bylo dovolené.“ Ruští blogeři o Venezuele

Venezuela se stala součástí stejného protizápadního bloku jako Kuba, ale i Rusko, Severní Korea a právě Írán. A rovněž jeho spojenci Hizballáh a Hamás. Zejména Hizballáh nicméně působil v Latinské Americe už dlouho před tím, a opíral se o existenci velkých přistěhovaleckých komunit z Libanonu a Sýrie.

Když byla vůdkyně venezuelské opozice María Corina Machadová při přebírání Nobelovy ceny dotázána na možnost amerického vpádu do Venezuely, odpověděla pro některé překvapivě: „Venezuela již byla napadena. Máme tu ruské agenty, íránské agenty, teroristické skupiny jako Hizballáh a Hamás, které volně operují ve shodě s režimem. Máme tu kolumbijské partyzány a drogový kartel.“

Organizační centrum

Z Venezuely se za Cháveze a Madura stalo důležité finanční a organizační centrum pro různá ozbrojená hnutí a vlády v Latinské Americe i pro blízkovýchodní spojence. Ve Venezuele bylo možné cvičit ozbrojence, prát špinavé peníze, skladovat zbraně, obchodovat s drogami a vůbec vydělávat.

Čtěte také

Matěj Schneider: Trump dal floridské klice hlavu Madura. Změnu venezuelského režimu zatím ne

Tyto činnosti většinou prováděli lidé spojení s Hizballáhem, a takto nabyté prostředky obvykle pomáhaly financovat činnost tohoto hnutí doma v Libanonu. Současně to vše také poskytovalo Íránu možnost uplatňovat svůj vliv v zámoří.

Venezuela a Írán spolupracovaly i na jiných věcech, americké úřady například před několika lety zabránily únosu íránské opoziční novinářky žijící v New Yorku do Venezuely. Podle izraelských tvrzení dostávali operativci Hizballáhu a íránských tajných služeb venezuelské pasy, což jim umožňovalo snadno působit v dalších latinskoamerických zemích.

Konec starých časů

Tohle všechno bude po Madurově únosu obtížnější, i když se zatím nezdá, že by Trump počítal s nástupem opoziční vůdkyně Machadové do funkce. Té, která kritizovala vliv Íránu a hodlala obnovit vztahy s Izraelem.

Čtěte také

Libor Dvořák: Moskva americký útok na Venezuelu odsuzuje, ale pomoc nepošle

Ve Venezuele nadále zůstává u moci viceprezidentka Rodríguezová, ale americký ministr zahraničí Marco Rubio ji už přímo vyzval, aby kontakty s Hizballáhem a Íránem přerušila.

Madurův pád a hrozící pád celého režimu je nepříjemný pro Rusko, pro které byl klíčovým spojencem v Latinské Americe. Velmi silně ho logicky vnímají také v Íránu, kde lidé už více než týden protestují proti stávajícímu režimu. Vývojem v Jižní Americe se demonstranti mohou cítit posíleni.

Dominový efekt

Ještě nedávno se mluvilo o tom, že by Maduro mohl v případě problémů odejít do exilu. Buď do Kataru, což je přední spojenec Íránu, nebo do Ruska, stejně jako před více než rokem svržený syrský prezident Bašár Asad. Britský list The Times publikoval spekulace, že na útěk do Moskvy je připraven i íránský ajatolláh Chámenejí se svými nejbližšími.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Íránský režim je v mezinárodní politice už teď značně oslabený pádem syrského prezidenta, podlomením Hamásu, Hizballáhu i dalšími událostmi v Jemenu a jinde. Trumpovy výhrůžky, že zasáhne proti íránské vládě, pokud bude zabíjet demonstranty, znějí po Madurově únosu mnohem uvěřitelněji, protože americkému prezidentovi se podobný postup zřejmě zalíbil.

Bez ohledu na to, co si kdo myslí o zásahu ve Venezuele, tamní vývoj může mít dominový efekt v Íránu, a poté i v dalších zemích regionu. Současně ale platí i jiné poučení z Blízkého východu.

V roce 2003 Američané relativně snadno svrhli režim Saddáma Husajna v Iráku. Jenže nastolení něčeho lepšího se ukázalo jako složitější úkol. Bude to platit pro Venezuelu, a případně i pro Írán.  

Autor je komentátor Českého rozhlasu