Ondřej Konrád: Rozhodne o soudci Simonovi prkotina?
Říká se, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. A radikální změna v přístupu nové hlavy státu k návrhům kandidátů na post ústavních soudců jasné rysy dobrého úmyslu má. Když se prezident Pavel obrací o doporučení na různé justiční instituce a k dispozici má tým hvězdných poradců z oboru.
Čtěte také
Ale kupodivu, zatím transparentnost a otevřenost spíš naráží, a z výběru příštích členů Ústavního soudu se náhle stala ze široka probíraná věc. Až se některým osloveným soudcům údajně nechce podstupovat cosi jako veřejný striptýz a kandidatury se předem vzdávají.
Vrtání v nejen v profesní minulosti kandidátů se stalo novou hračkou a k tomu, kdo má nárok na křeslo ústavního soudce, se vyjadřuje doslova kde kdo. Jako kdyby měli příslušníci patnáctičlenného soudu postavení podobné prezidentskému.
Přičemž by ale v jejich případě měla hrát v prvé řadě roli vysoká odbornost, byť jistě neposkvrněná morálními poklesky. Cesta přímo do pekel to jistě není, ale rčení se nabízí a lze také doufat, že jde do jisté míry o přechodnou módu.
Čtěte také
Sám prezident přitom žádnou přímou porážku neutrpěl, senát schválil všech šest jím předložených osob. Třebaže mohutně až nesmiřitelně kritizovaný Robert Fremr pak sám rezignoval. Místo něho byl vybrán Pavel Simon, soudce Nejvyššího soudu, jehož „parketou“ je odpovědnost státu za škody a nemajetkové újmy.
A jakmile se jeho jméno vynořilo, už se objevily námitky, že pochybil v kauze H-system i u nároků disidenta donuceného k vystěhování. Kde ovšem nešlo o čistě Simonův postoj, ale názory většího počtu soudců a případně nebyl až do následných verdiktů Ústavního soudu jasný názor, jak dané kauzy nahlížet.
Jen Libuše a Šalamoun?
Čtěte také
Od toho ostatně Ústavní soud je, aby, když je třeba, opravoval a vykládal případy rozhodnuté Nejvyšším nebo Nejvyšším správním soudem. Což ale členy těchto instancí, tedy i Simona, ještě nediskvalifikuje pro vstup do Ústavního soudu. Naopak, mnohdy pocházejí právě odtamtud.
A senátoři, v jejichž rukou jmenování je, by měli mít na paměti, že prakticky každý soudce během praxe dojde k nějakému verdiktu, který může být nahlížen z více stran a eventuálně uznán za nesprávný. Neomylnými soudci byla možná kněžna Libuše a král Šalamoun.
Jinou a poněkud kuriózní věcí je Simonovo lektorství čínského cvičení čchi-kung Orel v hnízdě, snad cosi blízkého alternativní medicíně. Zřejmě nejde o porušení zákonného zákazu soudcům podnikat, ale může se to zdát postavení Ústavního soudce ne úplně důstojné.
Na tom asi něco bude, i když na straně druhé lze vidět věc jako spíš prkotinu. O níž ale bude 18. října na senátním plénu patrně vážná debata. S výsledkem předem nejasným. Ačkoli by Simonova profesní i morální výbava měla obstát.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
