Ondřej Konrád: Ema má…

18. listopad 2020

Na počátku září bývá vysloveně veselé pozorovat prvňáčky. Jak v doprovodu rodičů kráčí s vážným výrazem poprvé do školy a také s prvním velkým životním úkolem – naučit se číst a psát. A pak spoustu dalšího.

Byl na ně pěkný pohled i letos. Akorát si člověk říkal, zvlášť po srpnové kolizi mezi těmi nejvyššími v protiepidemickém tažení, jestli nebudou děti za pár týdnů zase jen sedět doma. A vstřebávat jinou novinku, distanční vyučování. Které, marná sláva, přímý kontakt s ostřílenými a trpělivými učitelkami prvého stupně i atmosféru plné třídy nahradit samozřejmě nemůže.

Spousta proti

Když to pak skutečně přišlo, jedni říkali, že se prostě nedá svítit. Kdežto druhá názorová skupina, také složená z epidemiologů, politiků, pedagogů i nejširší veřejnosti expertní i laické, mínila, že by se svítit dalo.

Čtěte také

A měla k tomu vedle příkladů za zahraničí přibližně týž počet podobně vážících argumentů. Z nichž nejčastěji zaznívaly ty o nebezpečí nákazy prarodičů dětmi, které přitom nemusí mít žádné známky onemocnění.

Anebo že děti z momentální druhé třídy chodily zatím do školy příliš krátce, aby nebyly obecně pozadu. A že školy nejsou na učení ve zvláštním režimu dostatečně připravené a z vyšších míst instruované.

I že se některým rodičům nebude moc chtít děti do škol vůbec posílat. Přičemž jiné zase děti od rána doma značně limitují při v práci v modelu home office. Nemluvě o dětech ze sociálně slabých oblastí, s nimiž se rodiče nejsou s to dostatečně učit. A tak dál, jako snad úplně u všeho, co se koronaviru týká.

Šance začít slabikovat 

Takže i teď slyšíme jak vítání návratu žáků nejnižších tříd, stejně jako hlasy varující před riziky. A skeptické k tomu, na jak to asi bude dlouho. Když je navíc možná před námi třetí vlna. Přesto vyhlíží toto malé uvolnění, tak trochu pokusné, v zásadě rozumně.

Čtěte také

Představa, že by děti, zatím ve škole ani nerozkoukané, měly zůstat doma řekněme až do ledna, ne-li déle, pak musí strašit především školy. Na kterých bude deficit dohánět. Což u některých dětí může jít velmi pomalu a způsobí to další komplikace. Ale i tak to nebude jednoduché a jednoznačné a nelze vyloučit různé zmatky.

Ondřej Konrád

Experiment třeba záhy skutečně pohasne, předvídat nelze evidentně nic. Přinejmenším do příchodu ověřené vakcíny. Ten se sice snad blíží, ale stejně tak na něj musíme třeba ještě chvíli čekat.

Nechť tedy ti nejméně rizikoví školáčci mají aspoň šanci začít zkusit vnímat základní pojmy. A když to půjde dobře, tak jako generace jejich předchůdců už někdy o Vánocích slabikovat okřídlené věty o mámě, Emě, míse a masu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.