Ondřej Konrád: Dva songy pro paní N.

Řeč je samozřejmě o Danuši Nerudové, jejíž sobotní výsledek, vedle rekordní voličské účasti, určitě největší překvapení prvého kola, označují jadrnější komentátoři slovem debakl. Jak se také jeví vzhledem k nadějným datům ještě před pár týdny.  

Nevyužitá plus

Ale jako skoro všechno, je i toto relativní. Nejen oproti ziskům pod pěti procenty předchůdkyň Nerudové z roku 2013 Zuzany Roithové, Táni Fischerové a Jany Bobošíkové.

Čtěte také

Petr Šabata: Kde je propastný rozdíl v cestě Danuše Nerudové a Zuzany Čaputové

Což možná přispělo k úplné absenci žen v minulé volbě? Takže její třetí místo je výkon úctyhodný. Bez ohledu na vyšší ambice. Skoro čtrnácti procenty se přiblížila výsledkům Jana Fischera a Jiřího Dienstbiera v historicky prvé přímé volbě. A výrazně přeskočila Pavla Fischera, který dosáhl roku 2018 na deset a kousek. 

Zklamání v táboře příznivců je ovšem pochopitelné. V jedné chvíli se postup zprvu ne moc šťastně stylizované kandidátky do jakési „české Čaputové“, o níž se pak ale, když už se jí to začalo zajídat, jednou nešikovně vyjádřila, nicméně energické, fešné, usměvavé a empatické, s nabídkou vyvětrat obecně zatuchlou atmosféru a mimo jiné myslet na mladé pokolení, zdál dost reálný.

Čtěte také

Jan Vávra: Nový styl politického marketingu?

A finální střet s Babišem nebo Pavlem sice obtížný, ale nikoli beznadějný. Byl by také svým způsobem přelomový, neboť poprvé generační a genderový. Hned dvě plus pro Nerudovou mohla mimo její solidní erudice sehrát rozhodující roli.

To je ale v téhle chvíli pryč a podstatné zůstává, že i tak dost rázný průnik do pořád mužsky dominantní a mnohdy stále ještě i hulvátské domácí politické sféry skýtá Nerudové šanci se v ní do budoucna usadit. Pokud bude mít zájem. A na to zatím vyhlíží.

I když přízeň nezanedbatelné části veřejnosti ve specifické kategorii přímé prezidentské volby (v jejím případě to bylo víc než tři čtvrtě milionu hlasů) neznamená automaticky odraz ke stabilní politické dráze. Jak vidíme u Marka Hilšera, zářivé hvězdy volby 2018, následné čtyři roky pak ale v Senátu takřka neviditelné a letos už prakticky vyhaslé.

Příklady táhnou  

Čtěte také

Ondřej Konrád: Paní Nerudová v plné jízdě

To by ovšem paní Nerudové zřejmě nehrozilo, vzbuzuje dojem odhodlání k veřejné službě. K čemuž už má za sebou jedinečnou zkušenost z kampaně. V níž se musela k širší známosti pracně prokousávat. A když se jí to podařilo a začala jít prudce nahoru, zaváhala více méně vymlouváním se z podílu na kauze diplomů zahraničních studentů Mendelovy univerzity v době, kdy ji ještě řídila. Což podle všeho nakonec voličům vadilo víc než samá podstata problému. Pro laiky stejně mlhavého. 

Ale jak zpívávali Voskovec s Werichem, „chybami se chytrá hlava učí“. A ta Nerudové podle všeho neschází. Jak ji dovede užívat, může předvést vlastně okamžitě. Když se přece nehodlá smířit s tím, že ve volbě „zůstává zlo“. Jak výmluvně i když neadresně prohlásila po vyhlášení výsledků prvého kola. A na skutečně efektivním způsobu podpory se nejprve musí dohodnout s týmem Petra Pavla.

Ondřej Konrád, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pokud ale evidentně přispěje k jeho případnému vítězství, může to být po rozčarování z vlastního neúspěchu, byť jak řečeno relativního, silným impulsem do nové životní etapy. Což by bylo i vítaným povzbuzením pro ty české paní a dívky, které v posledních letech jen poloplaše a zpovzdálí registrují mohutný nástup mladších evropských političek. Nerudová se srdnatě pokusila zařadit mezi ty nejvýše postavené. Nevyšlo to zatím sice, ale pokud zná vedle písní Osvobozeného divadla i rané desky The Rolling Stones, pak si může vesele notovat, že je „čas na její straně“.

Autor je komentátor Českého rozhlasu