Petr Fischer: Trh končí, ekonomiku uřídí viditelná ruka vlády
Česká vláda už nějakou chvíli určuje maximální ceny nafty a benzinu. Zatímco před týdnem se mluvilo o tom, že politickou reakci netřeba uspěchat, dnes vicepremiér Karel Havlíček (ANO) vysvětluje, že reakce vlády už byla nutná, jakkoli jde o zasahování do tržního mechanismu, který ANO a zbytek vlády považují za hlavní ekonomický princip.
Vláda přitom minimálně využila daňových nástrojů, které tu k vyjádření své ekonomické moci má. Spotřební daň snížila jen na naftu, s daní z přidané hodnoty, která tvoří 21 procent, nehnula vůbec.
Vychytralé řešení
Řešení je to vychytralé. Stát přijde při výběru daní o minimum peněz a náklady krizové situace ponesou pumpaři, kteří jsou dnes nuceni prodávat i pod cenou. Nastavení vládního mechanismu určování ceny totiž sleduje ceny ropy na burze, které se samozřejmě výrazně liší od těch, za něž se vyrábělo a nakupovalo doposud.
Čtěte také
Ceny na burze se přelévají do těch koncových pozvolněji. Zastropování cen podle vlády stropuje marže, které údajně byly nadměrné. Konkrétní data ale k tomu nejsou, zůstává pouhý dojem premiéra, který tak přehodil starost o ceny na ty, kteří s pohonnými hmotami obchodují.
Vláda si za jejich cenové starosti kupuje pochvalu za to, že ceny snižuje, k čemuž by stejně dříve nebo později skrze pohyby na trhu došlo.
Riskantní opravy trhu
S cenami se administrativně hýbalo po celé Evropě. Ne všude ale vlády stropují ceny a svou viditelnou rukou přebírají práci neviditelné ruky trhu. První na řadě je politika, tedy pohyb daňový, až potom zásahy tržního charakteru.
Čtěte také
Opravy trhu jsou riskantní, neboť se tím naznačuje, že podmínky na trhu byly nastaveny nějak zásadně špatně. Neřekne se ale jak, jaký předpis či nepsaná dohoda byly porušeny. Emoce vítězí nad racionální úvahou. A vzniká precedens na příště: až bude drahé mléko, vyskočí premiér se stížností, že řetězce mají velké marže a vláda ceny sníží?
Vždyť ani u potravin, podobně jako u pohonných hmot není v Česku poptávka tak pružná, aby zákazníci svým nezájmem donutili prodejce k poklesu ceny. Přichází doba, kdy vláda bude opět určovat ceny všeho možného?
Anebo se bude zasahovat jen u cen klíčových utilit, které jsou krví pozdně moderních ekonomik, jako jsou právě ropné pohonné hmoty či plyn nebo elektřina?
Voliči to žádali
Vláda zasáhnout musela, protože lid automobilový i politický, tedy vládní voliči, si to žádali. Udělala to ale nejméně vhodným způsobem, který podporuje nedůvěru v tržní systém.
Premiér zase jen podpořil pochybnosti o nespravedlivém obohacování, které trh přináší (zejména ze strany dvou zahraničních firem), aniž by naznačil, kam až stát příště při kontrole funkcí trhu zajde a co udělá pro udržení jeho férovosti, pokud tedy někdo ví, co to znamená. Vláda místo větší jistoty zvýšila nejistotu systémů, v nichž žijeme.
Opět při tom ochotně sehrála roli pomocníka poslední záchrany, který stojí na straně občanů, ačkoliv některé občany (prodejce a producenty, tyto „spekulanty s maržemi“) kvůli tomu vylučuje z klubu slušných lidí. A to přes to, že se ví, že čerpadláři vydělávají často více peněz na prodeji doplňkového zboží než na prodeji pohonných hmot.
Ceny už jdou dolů a určitě časem zase bude líp. Jde jen o to, jak velkou cenu za to jako společnost zaplatíme. Ta, kterou skrze vládní netržní stropy platíme dnes, se může celému Česku vymstít. Důvěra je totiž to hlavní, na čem i pozdně moderní tržní ekonomika stojí a padá.
Autor je komentátor časopisu Euro
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
