„Odvážný, ale zbytečně neriskuje," psala StB. Radovan Procházka budoval svobodné zpravodajské služby
Pětadevadesáti let by se v květnu dožil generál Radovan Procházka. Politický vězeň 50. let a muž, který po roce 1989 budoval v demokratických poměrech české zpravodajské služby. Čím vším si v životě prošel, to v pořadu Portréty přiblíží historik Petr Blažek.
Jakocby Radovan Procházka (1927 až 2020) pro práci zpravodajce rostl od malička: syn velitele Hradní stráže prodělal první zkušenost se zpravodajskou prací poté, co bylo české pohraničí připojeno k nacistickému Německu.
Čtěte také
Jeho otec byl v té době velitelem vojenské jednotky v Lounech a své syny poslal na kolech do Krušných hor. „Projeli jsme svěřený úsek, sledovali, jak se chová obyvatelstvo, jaké přicházejí německé jednotky, a informace předali zpravodajcům. Rozhodující byl bratr, já byl jeho krytím, aby to vypadalo, že dva kluci jedou na výlet,“ vzpomínal Procházka v rozhovoru pro MF Dnes.
Na konci války už sloužil jako spojka u pražského povstaleckého velitelství Alex a po válce začal studovat vojenskou akademii v Hranicích. Tam se připojil k protikomunistické skupině plukovníka Alexandra Kordy, v lednu 1951 byl ale zatčen a po brutálním vyšetřování v nechvalně proslulé mučírně hradčanského „Domečku“ odsouzen na patnáct let vězení.
To mu bylo pro účast na „nudlové aféře“, při které vězni v roce 1954 odmítli nedostatečnou stravu, prodlouženo o dalších dvanáct let.
Propuštěn byl nakonec v březnu 1964 a nastoupil jako kulisák do Národního divadla, kde byla sólistkou jeho teta, legendární Slávka Procházková.
V Národním divadle zůstal do roku 1989. Ve svobodných poměrech pomáhal budovat novou zpravodajskou službu – stal se ředitelem organizační sekce Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie a později Bezpečnostní informační služby. Vedl zahraniční rozvědku a od ledna 1993 převzal vojenské zpravodajství, ze kterého odešel v roce 1997 do penze.
Nikdy zbytečně neriskuje
Státní bezpečnost Radovana Procházku po propuštění z vězení v roce 1964 nepustila ze zřetele. Sbírala od svých donašečů informace o tom, s kým se Procházka stýká, co dělá, co říká mezi přáteli.
Čtěte také
V roce 1965 si pracovníci StB zapsali větu, která je pro Procházku coby zpravodajce výtečným vysvědčením: „Odvážný, ale nikdy zbytečně neriskuje. Mimořádně nebezpečný.“
Sám Procházka k příběhu politických vězňů 50. let dodával: „Pokud je národ statečný, nepotřebuje hrdiny.“
Poslechněte si celé Portréty.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
