Od komunismu to byl k nacismu pro Lažnovského jen krůček

4. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy České slovo

Před 115 lety, 8. března 1906, se narodil Karel Lažnovský. Novinář, který nejprve psal pro Rudé právo a byl členem komunistické strany. Po roce 1939 už ale na stránkách Českého slova vítal nacistický plán takzvané nové Evropy a vyzýval Čechy k oddanosti Adolfu Hitlerovi. Zemřel za zvláštních okolností v říjnu 1941.

Účinkuje: historik Jan Boris Uhlíř
Připravil: David Hertl

Protektorátní novinář aktivně spolupracující s nacistickými okupanty Karel Lažnovský, si v jednom z dopisů tak trochu předpověděl osud:

„Význační spisovatelé bývají vždy ve své velikosti uznáváni až po letech, často příliš pozdě, a oslavováni jako národní hrdinové. Tak tomu bylo u nás vždy: hanět, nenávidět, pošpinit a poplivat za živa a po smrti uznávat, oslavovat a vynášet do nebes, to je rys české povahy.“

Čtěte také

Lažnovský, v posledních letech života zaplavován anonymními dopisy, ve kterých ho pisatelé odsuzovali za jeho podlézavé psaní oslavující nacisty, se opravdu „proslavil“ až po smrti – a to právě jen tou smrtí.

Chlebíčková aféra

Byl totiž jedním z novinářů, kteří onemocněli po návštěvě u premiéra a příslušníka protinacistického odboje Aloise Eliáše. Lažnovský jako jediný zemřel. Dnes už slavná „chlebíčková aféra“ je jedním ze stále nejasných okamžiků českých dějin.

Pořád nevíme, a mezi historiky se o tom vedou diskuse, zda otrávení několika nejnadšenějších pronacistických českých novinářů bylo vědomým Eliášovým odbojovým činem, nebo zda Eliáš neměl o této akci ponětí; existují i úvahy, že nemoc novinářů vůbec nesouvisela s chlebíčky, podávanými na tiskovce u premiéra Eliáše.

Novinář?

Karel Lažnovský (1906-1941) je každopádně smutným zjevem české žurnalistiky. Na svět přišel do velmi chudé hornické rodiny na Kladensku a bylo úspěchem, že se mu podařilo vystudovat obchodní akademii.

Čtěte také

I tak ale našel v roce 1925 jedinou práci: jako pomocný dělník kladenských dolů. Neváhal však vzít osud do vlastních rukou, koncem 20. let odešel do Paříže. Jenže skončilo to jen mytím nádobí v restauraci a po nástupu hospodářské krize návratem do Čech.

Podobné životní zkušenosti z něj udělaly přesvědčeného socialistu. Zapojil se do činnosti komunistické strany a psal do Rudého práva. Hospodářská krize jeho myšlení zradikalizovala, přesunul se k národním socialistům a přispíval do Českého slova.

Stále častěji se ale obracel k nacionalistickým až fašizujícím myšlenkám. Cesta k obdivu německého nacionálnímu socialismu a Hitlerovy „nové Evropy“ tak byla otevřena. Skončilo to vydáním několika servilních knih opěvujících nacismus a postem šéfredaktora Českého slova. Odtud byl už jen krůček na tiskovku k premiéru Eliášovi.

O Lažnovského smrti, o jeho životě a o politických souvislostech jeho úmrtí bude v pořadu Portréty hovořit historik Jan Boris Uhlíř.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související