Od genocidy a koncentráků odvracíme zrak. Žijeme v období normalizace zla, říká novinář Pomerantsev

11. srpen 2023

Rusko napadením Ukrajiny porušilo mezinárodní právo. Opakovaně útočí na civilní cíle, jeho vojáci se dopouštějí krutostí, které byly mnohokrát zdokumentovány. Přesto má Rusko řadu zastánců i v západních zemích. „Podle mě je velkým klamem představa, že lidé byli ve 20. století k autoritářství donuceni. Touha po autoritářské psychologii, obdiv k násilí, krutosti a sadismu sahá neuvěřitelně hluboko. Existuje spousta velmi ochotných spojenců,“ míní novinář Peter Pomerantsev.

„Stále žijeme v iluzi po roce 1989, že když spolu budeme všichni obchodovat, tak bude všechno v pořádku. Vidíte německého kancléře, jak jezdí do Číny a domlouvá další obchodní dohody. Protože jsme tak docela nepochopili, že se nacházíme v místě, které se pravděpodobně stane místem existenčního boje, a nemáme žádný návod, jak bojovat,“ pokračuje.

Rusko podle něj nevěří ve vztahy založené na vzájemném prospěchu. Jedna z možných interpretací rusko-ukrajinské války zní, že to byl ruský způsob, jak nastolit moc nad Evropou skrze její závislost na plynu a ropě.

Čtěte také

„To se jim vymstilo. Je velká naděje, že ve svých ambicích nastolit moc nakonec podkopou sami sebe. Tím, že byli tak agresivní, ukázali svou zhoubnou povahu a to by skutečně mohlo mít negativní dopad,“ věří britský novinář a spisovatel.

Vedle tohoto racionálního vysvětlení ale existuje i jiné – že ruská politická kultura je poháněná záští a zlobou. Pomerantsev poukazuje na graffiti, které v dějišti masakru ve městě Buča vytvořili ruští vojáci s nápisem: „Jak se opovažujete takhle žít?“.

„Jak si Ukrajina může myslet, že může mít budoucnost bez Ruska? Jak si v podstatě celá střední Evropa, kterou Rusko považuje za svou, může myslet, že nemusí brát Rusko v úvahu? Touha po nadvládě je hluboko zakořeněná, je to kultura ponížení, v níž ani magnát nemá důstojnost. Je třeba pochopit psychologické pohnutky tohoto politického systému,“ dodává.

V mnoha částech světa podle Pomerantseva dochází k normalizaci zla. „Zlo se prostě jen opět stává běžným. Je normální začít v Evropě genocidu. Je normální zřídit koncentrační tábory v Číně. Je normální v politice používat antisemitský a rasistický jazyk. Mysleli jsme si, že to je tabu. Ztratila se historická paměť,“ uvádí v souvislosti s posilováním krajně pravicové AfD, která je nyní druhou nejsilnější stranou v Německu.

Ideologie cynismu a pasivity

Právě Rusko je pak v tomto ohledu vůbec nejagresivnějším aktérem, vystupuje tak ve své zahraniční politice i propagandě, která je důležitou součástí zahraniční i domácí politiky a je vyspělejší než v dobách Sovětského svazu.

„Nyní existuje konkurence. Kdo má na starosti internet, soutěží s tím, kdo má na starosti televizi. Všichni tito hráči se snaží pomoci Kremlu,“ popisuje s tím, že na informačních kampaních se podílejí nejen novináři a propagandisté, ale financují je i oligarchové, kteří za svůj majetek vděčí státu.

Čtěte také

Vše je přitom podřízeno zájmům státu, což podle Pomerantseva vystihují slova ruského politického komentátora Michaila Leontjeva: „Já nejsem novinář. Nevěřím v kritiku režimu. Mým úkolem je zachránit Rusko a obnovit ruskou slávu. To je moje práce a práce každého, kdo pracuje v médiích. To je naše práce.“

Naopak představa, že úkolem novináře je kritizovat moc, a tím moc posilovat, je v Rusku vzácná myšlenka, která často končí smrtí. „Nevěří v pluralitu a kritiku. Vždycky říkají, že demokracie je podvod, zmatek, že nefunguje. Skutečným posláním propagandistů – a za sovětské doby to nebylo pejorativní označení  je budovat soudržnou společnost, silný stát, pomáhat politickým prioritám,“ zdůrazňuje novinář.

„Nejdůležitější je moc, politika a pravda jsou nástroje. To tu bylo vždycky, ale myslím, že s Rusy to bylo povýšeno na kvazi-ideologii. Ideologii naprostého cynismu, která se navíc snoubí s cílem, kterým nemá být mobilizace, ale spíše pasivita občanů. Protože když se v nic nevěří, když se není čeho chytit, tak nejsou ani ambice a hodnoty, o které by se dalo usilovat,“ uzavírá Pomerantsev.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus. Hostem je novinář Peter Pomerantsev. Přehrajte si i jeho příspěvek, který připravil pro mezinárodní konferenci Média a Ukrajina.

autoři: Jan Bumba , ert
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.