Z nelogičnosti Putinovy propagandy mlátíme hlavou do zdi, ale Rusové jsou smíření, soudí historička Shore

Zatímco narativy využívané totalitními režimy 20. století měly logickou strukturu a byly srozumitelnější než skutečnost, v případě propagandy Putinova režimu logická soudržnost chybí. Střídají se příběhy o věčném přátelství ukrajinského a ruského lidu s tím, že v Kyjevě proběhl nacistický převrat a je třeba zachránit Rusy před nacisty.

Čtěte také

Vitalij Kličko: Média jsou někdy důležitější než zbraně. A Putin to dobře ví

„Ta nelogičnost je věc, která mnoho z nás nutí mlátit hlavou do zdi. Jde o to, že lidé nejsou příliš nadšení, naopak je zde častá pasivita, pocit bezmoci a smíření s čímkoli, co řekne vůdce. Podle mě jde v Rusku o krizi subjektivity. O to, že lidé nemají pocit, že jsou hybatelé událostí a nepřijímají odpovědnost,“ domnívá se historička a filozofka z Yaleovy univerzity.

Podle ní je třeba rozlišovat mezi aktivní podporou a pasivním přijetím války – většina lidí je ochotna se s ní smířit. „Skutečným problémem je ona krize subjektivity. Není to tak, že by Rusové byli tak nadšení z toho, že jdou masakrovat Ukrajince. Problém je v tom, že se smiřují s tím, co dělá tyranský režim,“ zdůrazňuje.

Kruh násilí

Shore se v roce 2015 v ukrajinském Dnipru setkala s řadou lidí, kteří nemohli pochopit, proč jejich příbuzní věří nesmyslům o tom, že v Kyjevě proběhl nacistický puč. Tatáž petrohradská trollí farma, která vytvořila příběh o Majdanu, se prý obrátila i na USA:

„Miliony Američanů uvěřily, že Hillary Clintonová unáší děti a drží je v pizzerii ve Washingtonu, kde je využívá k dětské pornografii. Do té pizzerie vtrhl člověk se zbraní a začal střílet, aby ony děti osvobodil. Jak tohle vysvětlíte? To se nedá svést na ‚homo sovieticus‘. Máme dlouhou demokratickou tradici, ale v zásadě jsme stejně zranitelní,“ upozorňuje.

Čtěte také

Petr Pavel: Válka se nevede jen ve fyzickém světě, velká část probíhá i v myslích

Invaze na Ukrajinu je ruské společnosti vysvětlována jako pokračování druhé světové války, mimo jiné proto, že porážka nacismu je možná jediná pozitivní věc na jinak děsivém stalinském režimu.

„Bez ohledu na to, jaké byl jinak Stalin monstrum a jak děsivý byl stalinistický teror, tak názor, že nacismus představoval zlo, přinesl onu morální jednoznačnost. A objevil se potenciál mobilizovat lidi tím, že se to udělá znovu,“ podotýká Shore.

Zároveň si všímá rozsáhlé militarizace ruské společnosti a také její vysoké tolerance vůči násilí. „Lidé, kterým surově ubližovali a bili je, se sami stanou násilníky, kteří budou surově bít další lidi. Jak přerušit tenhle kruh, to je otázka,“ dodává.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus. Hostem je americká historička Marci Shore, která se účastnila mezinárodní konference Média a Ukrajina.