Alexandr Mitrofanov: Rusko jako napravená země, nebo jako černá díra? Názory opozičníků se různí
Drtivá většina členů ruské opozice v exilu neztrácí naději, že se do země ještě vrátí a zúčastní se ustavení nových poměrů. Lidé, z nichž mnozí měli v Rusku významné postavení ať už politiků, vědců, umělců nebo vysokoškolských profesorů, a jejichž věk nedává naději na nový začátek v zahraničí, si musí nějak pomoci, aby měl jejich další život smysl.
Pokud by si připustili, že pes není zakopaný v zlém Putinovi a jeho pomahačích, ale že ani po jeho odchodu nemusí být situace v souladu s jejich představami, museli by upadnout do hluboké deprese.
Čtěte také
Proto lze pozorovat jejich nekonečné debaty, kdy a za jakých okolností současný režim padne, a jak bude v napravené zemi líp. Opakuji, že jde o narativ, který v ruské opozici drtivě vítězí.
Naopak je věcí nemnoha jedinců pohled na Rusko jako na černou díru beznaděje. Většinový názor opozičníků, podle nějž má být po Putinově svržení nastolen jiný, lepší režim, je dostatečně znám. Dnes vás chci seznámit s jiným postojem. Objevil se na opozičním kanálu Kolokol XXI v Telegramu a podle mě stojí za pozornost.
Neměnný a beznadějný gulag
„Je třeba si uvědomit jednu důležitou záležitost. Máte-li před sebou adekvátního, vnímavého Rusa, vezměte na vědomí, že tento Rus v podstatě nemá nic společného s Ruskem.
Čtěte také
Jinými slovy je-li před vámi Rus, který není nositelem velmocenského šovinismu ani není nakažen imperiální zimnicí, Rus, pro kterého je nejvyšší hodnotou lidský život a práva a svobody člověka jsou hlavním předpokladem důstojného života; pokud není tento Rus rasista, xenofob ani antisemita, pokud nenávidí Stalina a Putina, pokládá SSSR za říši zla a celé dějiny imperiálního Ruska za dějiny nepotrestaných zločinů a nelítostného, krutého porobení; přeje-li tento Rus porážku ruských okupantů ve válce a nejtvrdší potrestání své země; pak nemá tento Rus nic společného s Ruskem, až na jazyk, kterým mluví, a kus papíru s dvouhlavým orlem v kapse, který mu byl vydán z důvodu místa narození.
Čtěte také
...Rusko je dnes to, čím bylo včera. Je to neměnný a beznadějný gulag. Slušní, důstojní lidé v něm měli vždy postavení vězňů, štvanců, kteří byli vyhánění, mučení a které vášnivě, slepě, zvířecky nenáviděl tzv. prostý lid.
…My, kteří jsme se zachovali, jsme rozesetí po světě, jsme pronásledovaní, schováváme se, snažíme se, aby nás pochopili, abychom se protloukli, trpíme bolestí kvůli Ukrajině, chceme spravedlivý trest pro hnus, který mašíruje pod zatracenou ruskou vlajkou; my jsme mentální, světonázorový, významový protiklad tohoto hnusu. Od hlavy k patě. Na buněčné úrovni. Fyziologicky. Platí to téměř doslova.
Každý člověk, který stojí dnes na straně dobra, je nepřítelem Ruska, nepřítelem všeho, co ztělesňuje a co v sobě nese.
Je lepší nemít žádnou vlast, než si nutit lásku k tomu, co už není možné milovat.“
Autor je komentátor serveru novinky.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
