Alexandr Mitrofanov: Kult násilí a smrti ve verších ruských „vlastenců“
V Moskvě byla vydána kniha s názvem PoeZie ruského léta. V originále je mezi cyrilickými písmeny názvu velké latinské Z ve slově poezie, které rusky zní stejně jako česky. Je to jeden ze dvou symbolů ruské války proti Ukrajině, spolu s latinským V.
Název tak dává čtenářům na vědomí, že ve sborníku najdou verše napsané autory, kteří se hlásí k tzv. russkomu miru a ke stejně pojatému vlastenectví a kteří píšou o válce proti Ukrajině.
Čtěte také
Poslední pochybnosti o náplni knihy má rozptýlit fakt, že ji vydala hlásná trouba Kremlu, televize RT čili Russia Today.
Básní je několik desítek, všechny citovat vzhledem k omezenému prostoru není možné. Není reálné bohužel ani narychlo vyhotovit alespoň průměrné básnické přetlumočení. Proto budu tyto verše, které zpravidla mají rytmus a rýmy, uvádět v doslovném prozaickém překladu. Vybral jsem si tři z nich, ostatní se přirozeně liší použitými prostředky a většími či menšími schopnostmi autorovými, ale leitmotiv je stejný. Jaký?
A my v Rusku máme plyn
Tady je báseň s názvem Pro děti. „Ves měla dnes kliku, naši vojáci ji vyčistili od nepřátel. Jiná ves bude mít kliku taky, co nevidět tam přijdou naši vojáci. Pak naše vojenské koště začne čistit třetí ves a nakonec bude na světě čisto bez fašistů.“
Čtěte také
Báseň Blažený je ten, který zahyne v prvním boji. „Blažený je ten, který zahyne v prvním boji a ani mouchu nestihne s sebou vzít. Miluji vlast více než sebe, miluji ji jako kyprá komisařčina prsa. Hodím si přes rameno ruční kulomet, upravím si uniformu a půjdu bez přemýšlení tam, kam mě pošle komisařka. Slunce sedí na šošolce dne, hučí jako rozbouřený úl. V otevřeném boji mě nemůže dobře cílená kulka minout. Jsem voják na baterky, boty mám ze semiše, ale když budu hynout, zakryji svým tělem, jako bych zakryl vlast, komisařčina prsa.“
Báseň A my v Rusku máme plyn. „A my v Rusku máme plyn. A co vy? A vás v Evropě zakřikli. Jo. Německý kancléř říká, že zásoby končí. Vítr došel v poli. Ach! Hnojiva jsou v háji. Ach! Zóna osobního pohodlí se v mozku vynulovala. Tuhle zónu obsadíme my. Ommm. Spolu s Kantarijou vztyčíme vlajku Vítězství nad imaginárním Říšským sněmem. Hele, dějiny, uhánějte cikcak a malujte tento znak na tanky. Bože, pomoz bažantům na vojně, až potkají prázdnou vlakovou soustavu s plynem.
A my v Rusku máme ropy k zalknutí. Nemáme žádné hranice, nelez k nám. Náš státní znak vot jor filings? Pták Fénix a pták Finist neodevzdají hnízdo. Je obsazeno, blboune. Na shledanou, mister Boris, hejbnějte kostrou, mister Soros, Joe, nelez na schůdky do letadla, tam tančí Trump a z našeho okna je vidět Zelenského pleš. Vaše bayraktary jsou v háji. My v Rusku konečně máme kliku s vůdcem a Evropy se můžou podělat.“
Leitmotivy jsou zjevné. Kult násilí, kult smrti, kult russkogo mira.
Autor je komentátor serveru novinky.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
