Petr Fischer: Může dětem vadit, že neumí ve škole držet tužku?
České děti v prvních třídách základní školy neumí držet tužku, špatně mluví a nedokážou se soustředit. Stručné titulkové shrnutí tematické zprávy České školní inspekce zní až děsivě. Vždyť všechny tyto problémy více či méně hlásí až osm učitelů prvňáků z deseti. Když se k tomu přičte zřejmě v Evropě největší počet celkově nezralých dětí při zápisech, které dostávají odklad školní docházky, není to moc optimistický pohled do budoucnosti.
Čtěte také
Jistě, děti to všechno doženou, dříve nebo později se psát, kreslit a počítat naučí, některé dokonce i plynule číst, co na tom, pokud to bude v 5. třídě?
To je právě ta nejpodstatnější otázka: Je jedno kdy, anebo oddalováním školní a praktické zralosti děti o něco důležitého ve svém životě přicházejí? Víme to my, dospělí, nebo je správné, že si na všechno přijdou děti samy?
Pokud jde o tělesný a mentální vývoj dítěte, které od narození pravidelně dochází k lékaři, odborníkům pediatrům většinou zcela důvěřujeme. Existují přece po desetiletí vedené srovnávací vývojové křivky, které jsou jakýmsi vodítkem dobrého vývoje.
Odchylky jsou samozřejmě vždy důkazem jedinečnosti a odlišnosti, ale jsou-li příliš velké, začínáme se bát, a ptáme se lékařů: Je s naším dítětem všechno v pořádku?
Odborníkům už moc nevěříme
Pokud jde o školní zralost a jisté minimálně potřebné dovednosti, odborníkům věříme stále méně. Vývojová psychologie jako by najednou neměla žádná zjištění, a dětští psychologové vůbec nechápali, že doba se změnila a děti vyrůstají a rozvíjejí se jinak než před padesáti třiceti dvaceti lety.
Čtěte také
Zvláštní paradox. Autoritativní rámce výchovy dávno rozměkly a prolomily se, to je vcelku dobře – vymizení překážek a omezení v dětském věku ale nepřináší radostné osvobození.
Ba co víc, jak ukazuje zpráva českých školních inspektorů, děti nezískávají snadněji dovednosti, které by jim umožňovaly lepší a radostnější poznání a komunikaci, a některé je nezískávají skoro vůbec.
Tematická zpráva školní inspekce nazvaná Faktory ovlivňující přechod dětí z mateřské do základní školy je pozoruhodná ještě v jedné důležité věci. Věnuje velký prostor tomu, jak málo se s dětmi v tomto směru pracuje v mateřských školách. Například, jak málo času se dostává na procvičení správné řeči, na drobné logopedické nápravy.
Celkově se dokonce podle zprávy ukazuje, že ve dvaceti procentech školek není taková možnost nápravy řeči vůbec, což se nejvíce týká sociálně a ekonomicky zanedbaných regionů.
A co rodiče?
Zpráva ale jako by celou dobu mluvila o dětech, které se stávají jakýmsi „předmětem“ státní politiky, na němž výchovný aparát v zařízeních státu pracuje, a jak se ukazuje, bohužel nedostatečně. Jako by rodiče ani neexistovali…
Zkoumání efektivity povinné předškolní výchovy je jistě důležité, zpráva by ale měla zejména zdůraznit, že nedostatečné získávání dovedností, které české děti stále častěji před vstupem do školy postrádají, ochuzuje především děti samotné.
Že jim to zbytečně bere čas na cestě k poznání, které posune jejich život dál. Nakonec i to by mohlo přesvědčit nedůvěřivé pochybující rodiče o tom, že procvičování a trénink v této oblasti nejsou ani únos dětství ani tupý dril a rutina ani ztráta času.
Ba přímo naopak, že pomohou hlavně dětem.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.