Objev nových básní Sapfó

11. únor 2014

Dosud nejúplněji zachovanou báseň slavné antické básnířky objevili vědci v egyptských papyrech.

Platón označil básnířku Sapfó za „desátou Múzu“. Ve své době patřila k hvězdám antického literárního nebe. Z jejích devíti knih poezie se však do dnešních dní zachovala jediná kompletní báseň Modlitba k Afroditě a k tomu už jen části čtyř dalších básní. Poslední fragment se podařilo nalézt před deseti lety na útržku papyru. Proto vzbudilo velkou pozornost oznámení oxfordského badatele Dirka Obbinka o objevu dosud neznámé kompletní básně a další básně dochované pouze v torzu. Obbink se dostal k oběma textům náhodou, když se na něj s prosbou o konzultaci obrátil vlastník papyru.

„Na nově objeveném papyru je nejúplněji dochovaná báseň od Sapfó,“ říká Obbink. „Restaurování potřebuje jen pár písmen a nemáme tu pochybnosti o významu ani jednoho jediného slova. Obsah této básně je rovněž vzrušující.“

Jak píše Obbink v připravované studii pro vědecký časopis Zeitschrift für Papyrologie und Epigraphik, báseň je rozhovorem, jehož aktéři si sdělují obavy o úspěch námořní výpravy muže jménem Charaxos. V básni je zmíněn i další muž Larichos. Podle antických pramenů se stejně jmenovali dva ze tří bratrů starořecké básnířky. Není ale jasné, zda jde skutečně o její bratry a také nelze jednoznačně rozhodnout, jestli je vypravěčem básně sama Sapfó nebo někdo jiný.

Jeden ze starších zlomků básně Sapfó na poškozeném papyru

Věnování básně bohyni Afroditě dokazuje, že báseň patřila do první z devíti knih, již Sapfó věnovala rodině, líčení svého života a náboženskému kultu antické bohyně lásky.
Z toho, že je text zapsán aiolským dialektem starořečtiny, Obbink vyvozuje, že papyrus pochází nejspíše z konce 2. nebo počátku 3. století našeho letopočtu. Krátce poté už se aiolský dialekt přestal používat a nahradila jej attická starořečtina. Básně tedy byly zapsány bezmála tisíc let po svém vzniku. Přesto byly zaznamenány ve stejném dialektu, v jakém je psala Sapfó. K místům, kde se psalo a mluvilo aiolským dialektem patřil i rodný ostrov Sapfó – Lesbos.

Papyrus však zřejmě pochází z egyptského města Oxyrhynchus, kde žila početná řecky hovořící komunita. Vědci tu narazili na velké množství papyrových svitků z ptolemaiovského a římského období, které se v tamějším velmi suchém klimatu poměrně dobře zachovaly. Tak zvané oxyrhynské papyry jsou bohatým zdrojem informací o antickém Středomoří.

Logo

Většina odborníků je s Obbinkem zajedno a autorství Sapfó u obou textů nezpochybňují.

„Nevidím mnoho prostoru k pochybám o tom, že jde o básně od Sapfó,“ konstatuje například americká badatelka Margaret Williamsonová z Drathmouth College. „Vypadají jako její básně a znějí tak. Mají správný typ verše, správný dialekt a jde o modlitby, jaké psala právě Sapfó. Ty byly adresované Héře a Afroditě, bohyním, ke kterým se modlili obyvatelé Lesbu a ke kterým se Sapfó obracela i ve svých dalších básních.“

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio