Obce akumulují dlouhodobé úspory, míní ekonom Musil. „Nemůžeme si stěžovat, že spoří,“ namítá Münich

Považujete hospodaření územních samosprávních celků za natolik přebytkové a ony úspory za natolik mohutné, že by z rozpočtového určení daní měly dostávat méně?

Petr Musil: Data jednoznačně ukazují, že samosprávy, zejména obce, akumulují dlouhodobě úspory. Ty částky narůstají jak v absolutních číslech, tak i v poměru k hrubému domácímu produktu.

V rámci Evropské unie jsme v tomto, zjednodušeně řečeno, totálně ustřelení, protože když budu mluvit o těch relativních číslech poměru k HDP, což je srovnatelné mezinárodně, tak my jsme na více než trojnásobku průměru Evropské unie.

Čtěte také

Obce mají přebytkové rozpočty, ale chtějí peníze pro své školy po státu. To musí přestat, vyčítá ekonomka Matesová

A jaký názor má Daniel Münich? Myslíte si, že úspory jsou opravdu natolik ustřelené, jak říkal váš předřečník, že by se mělo změnit rozpočtové určení daní v neprospěch obcí?

Daniel Münich: Ten problém má dva zásadní podproblémy. Jeden je, že skutečně obce nehospodaří efektivně se spořenými prostředky.

Druhá věc je, že prostředky, které mají, tak nemají jen tak z plezíru a není to tím, že by prostě nevěděly, za co je utratit. Ale je to tím, v jakém systému musí obce fungovat, do kterého jsme je posadili našimi zákony a naším dotačním systémem.

A pokud chceme, aby se občanům i na úrovni obcí dostávalo veřejných služeb, což znamená veřejná infrastruktura a školky, školy, chodníky, tak pokud se nezmění systém, tak si nemůžeme stěžovat, že obce spoří.

Musil: Nedostáváme služby

V roce 2024 dosáhl přebytek hospodaření obcí a krajů hodnoty 51 miliard korun a na konci loňského roku úspory obcí a krajů dosáhly rekordní výše přes 455 miliard. Čeho jsou tyto vysoké úspory obcí i krajů výsledkem? Dobrého, anebo špatného hospodaření, pane Musile? Já totiž žiju v tom, že odjakživa platilo, že kdo má našetřeno, v podstatě hospodaří dobře. A kdo dluží, a dluží například centrální vláda, tak hospodaří špatně. Už to neplatí?

Musil: Já bych neřekl, že něco neplatí. Nebo že můžeme jednoduše říct, že když někdo hromadí peníze na bankovních účtech, že je to známka dobrého hospodářství. Tomu já říkím municipální merkantilismus.

Čtěte také

Snížili jsme veřejný dluh, pochvaluje si TOP 09. „Jen díky účetním trikům,“ oponuje opoziční ANO

My teď máme pocit, že když hromadíme peníze, tak že je to super a že každý starosta, který odevzdá radniční kasu na konci svého volebního období s větším nahromaděným množstvím peněz, tak je lepší než ten starosta, který tam byl předtím.

Ale ve skutečnosti jde o to, že ty peníze se mají používat právě na financování veřejných investic, veřejných služeb. Koneckonců jsou to peníze nás, daňových poplatníků, a my tím, že tyto peníze jsou zadržovány na bankovních účtech samospráv, za ně nedostáváme tolik, co bychom mohli.

Pane Münichu, myslíte si tedy, že to je špatné hospodaření? Z jakého důvodu obce hromadí na svých účtech ty úspory? 

Münich: Ty důvody jsou skutečně klíčové. Hovoříme teď asi jenom o obcích, protože velká část peněz se týká Prahy, což je samozřejmě taky obec svým způsobem, ale je to úplně jiný případ.

Čtěte také

Ekonom: Ani s rostoucím státním schodkem nejsme v dluhové spirále. Kraje a obce mají velké přebytky

Víme, že Česko má kromě jiného i rekord v počtu obcí, což je ale součástí problému. Jestliže neřešíme problém malých obcí a nejsme schopni ho vyřešit, pak nám ten problém jaksi vyplyne někde jinde. 

Když si to spočítáme na průměrnou obec, tak nám vyjde, že průměrná obec má uspořeno okolo třiceti milionů korun a ročně průměrná obec uspoří jeden a půl milionu.

Když chce obec postavit školu nebo školku, tak má dvě možnosti – čekat, než bude vypsaná dotace. Z vlastní zkušenosti vím, že je takzvané čekání na Godota, protože aby dotace odpovídala tomu, co přesně potřebujete, tak ta šance je strašně malá.

A když potom konečně vypíší vhodnou dotaci po letech, vy se o ni přihlásíte, tak je jen pětiprocentní pravděpodobnost, že tu dotaci získáte. Takže je velice pravděpodobné, že na školku nebo na školu budete čekat. A je spousta dalších věcí, na které budete čekat klidně deset dvacet let.

I když tu dotaci dostanete, tak zároveň budete potřebovat peníze složit, abyste tu věc spolufinancovali. Takže pokud dnes malá škola nebo malá školka bude stát okolo 60 milionů, tak ani obec, která si naspořila těch průměrných 30 až 35 milionů, na to dnes nemá.

Čtěte také

Část daně z bytové výstavby by měla zůstat obci, navrhuje Prokop. Jak přenastavit podporu bydlení?

Toto je potřeba vědět, abychom si uvědomili, že ty peníze neleží jenom tak náhodou pro plezír. Obce vědí, na co je utratit.

Pane Musile, zbývá menším obcím něco jiného než konzervativní investičn politika í? Zbývá jim něco jiného než šetřit? Od Daniela Münicha jsme slyšeli, kolik dnes stojí třeba přístavba školky nebo školy, a to ani nemluvíme o krajích, kde staví třeba nové zařízení pro seniory nebo nové gymnázium. To může být i miliarda.

Musil: Já argumentům pana Münicha rozumím. Právě přesně pojmenoval další problémy, které pramení z toho, že máme takto rozdrobenou samosprávu.

Máme 6250 obcí, každá by ideálně chtěla mít školu, školku, tělocvičnu, školní jídelnu a tak dále. Ale toto všechno strašně dlouho trvá, než se našetří, než obec získá dotaci.

Ale zároveň je takto rozdrobená samospráva, potažmo struktura škol a školek, strašně nákladná. Já jsem si tady jenom připravil nějaká data. Například abychom vytvořili jednu korunu přidané hodnoty ve vzdělávání, tak musíme vynaložit více než osm korun na veškerou kapitálovou zásobu, kterou máme, to znamená na budovy především.

A je to argument pro to, aby se změnilo rozpočtové určení daní?

Musil: Spíš proto, aby se obce slučovaly. 

Spolu s kraji už mají obce v bankách rekordních 455 miliard korun. Měl by část získat stát, nebo municipality peníze potřebují na investice? Poslechněte si celý pořad Pro a proti v audiu na začátku článku.