Nové zajímavosti kolem Saturnových prstenců

Nově objevený nejvzdálenější prstenec Saturnu je pravděpodobně tvořen částicemi vyvrhovanými ze Saturnova nepravidelného měsíčku Phoebe. Ten obíhá kolem Saturnu po retrográdní dráze, což znamená, že směr jeho pohybu je opačný než směr rotace mateřské planety. Rovněž částice příslušného prstence obíhají Saturn ve stejném směru, tedy po retrográdní dráze. Prstenec Phoebe navíc leží mimo hlavní rovinu Saturnových prstenců, jeho rovina se odlišuje od hlavní roviny prstenců o 27 stupňů. Tato rovina leží prakticky v rovině Saturnovy oběžné dráhy kolem Slunce. Částice tryskající z měsíčku Enceladus patrně zase sytí prstenec E.

Částice, které tvoří prstenec s názvem Phoebe, obíhají kolem Saturnu ve vzdálenosti zhruba 128 až 207 Saturnových poloměrů (poloměr Saturnu činí asi 60 330 kilometrů), přičemž o něco drobnější částice z tohoto prstence se nacházejí ještě mnohem dále od planety. Každopádně rozsah prstence (vzdálenost mezi jeho vnitřním a vnějším okrajem) je nejméně desetkrát větší než rozsah doposud známého nejrozsáhlejšího prstence, známého z “klasických” dob, tedy prstence E. Vědci však v poslední době pozorovali projevy tohoto prstence v oboru infračerveného záření (pomocí Spitzerova vesmírného dalekohledu a sondy WISE) a zjistili, že jeho vnitřní okraj se zřejmě nachází již ve vzdálenosti 100 Saturnových poloměrů a jeho vnější okraj naopak sahá až do vzdálenosti 270 Saturnových poloměrů.

Částice tryskající z měsíčku Enceladus sytí prstenec E|foto: NASA/JPL-Caltech/SSI

Vědci spojení s univerzitami v Marylandu, ve Virginii a s Kalifornskou technikou modelovali na počítačích orbitální dynamiku částic, které unikají z měsíčku Phoebe a vypočítali teoretické percentuální zastoupení částic podle jejich velikosti. Ukázalo se, že částice větší než 10 centimetrů pravděpodobně tvoří asi jen 10% celkové plochy disku prstence Phoebe. Zbytek je tvořen velmi jemnými částicemi, což je ostatně také důvodem, proč tento velký disk zůstal tak dlouho nezpozorován. Prstenec je zároveň pravděpodobně velmi starý, snad několik miliard let. Vědci také uvažují o možnosti, že i kolem Jupitera možná existuje podobně rozlehlý ale špatně viditelný prstenec.

Infračervená pozorování během období, kdy Slunce svítí na Saturnovy prstence z boku a ohřívá je tedy pouze minimálně, navíc ukazují na neobvyklé nepravidelnosti v oblasti prstence A. Teplota částic zejména ve středu prstence A je totiž tehdy podle měření větší, než by plynulo z dosavadních teoretických modelů. To lze podle odborníků vysvětlit tak, že v této oblasti prstence A převládají asi metrové kusy pevného ledu, bez povrchového obalu hornin (regolitu). V minulosti se na tomto místě patrně vyskytoval měsíc, který byl vlivem srážek či jiného silového působení rozbit.

Zdroje: Phys.Org 1, Phys.Org 2, Nature, Astrowatch, Centauri Dreams, SEN, Icarus