Železný: Čína chce být stabilizační velmoci na Blízkém východě. Trump její vliv na jednání nepřizná

Myslíte si, že by se Čína a Pákistán pustily do mírové iniciativy bez nějaké koordinace s Washingtonem?

Já si myslím, že tato mírová iniciativa v podstatě zapadá do nějakých širších rámců, které Čína vůči konfliktu zaujímá, kdy se snaží sama sebe dostat do role nějaké stabilizační velmoci, která nevystupuje přímo, nevystupuje nějakým způsobem vojensky, ale snaží se vše řešit skrz diplomatické kanály.

Čtěte také

Bříza: Spojené státy podcenily, jak se bude Írán bránit. Trump teď chce, aby Čína dotlačila Írán k akci

Výběr Pákistánu není úplně náhodný. Pákistán je země, která v minulosti měla velmi dobré vztahy se Spojenými státy, především v období války proti terorismu. Zároveň v posledních letech vidíme, že má stále blíže k Číně. Mají takzvané partnerství do všeho, do každého počasí, jak se to někdy říká nebo interpretuje, takže tato volba není úplně náhodná. Z čínského pohledu dává smysl.

Do jaké míry Spojené státy budou ochotny jednat skrz prostředníky, to samozřejmě nevíme. Prezident Trump mluví o tom, že jednání s Íránem probíhají napřímo. Na druhou stranu jsme nikdy neslyšeli, s kým je jednáno a jakým způsobem nebo kde. Takže tady pořád existuje určitá diplomatická snaha.

Samozřejmě, že tady jde o určitou symbolickou hodnotu toho, že Čína se považuje za mírotvůrce a tímto způsobem to ukazuje. Ale má také faktický důvod ukončit ten konflikt, protože Peking má obrovské strategické rezervy pohonných hmot a pokud vím, tak si nějaké dodávky s Teheránem domluvil, takže nemůže říct jako Američané, že se ho to tolik nedotýká.

Já si myslím, že Čína není úplně izolovaná, co se týče dopadu konfliktu. Pokud to porovnáme s jinými asijskými státy, tak je na tom lépe. Má poměrně velké strategické zásoby, zároveň diverzifikuje své dodávky strategických surovin třeba z Ruska, ze střední Asie.

Čtěte také

Jan Fingerland: Čína si nad Íránem myje ruce a drbe hlavu

Na druhou stranu i tak asi 50 procent jejího importu ropy stále pochází z Blízkého východu a vztah není jenom na Írán, ale i na další země, kde probíhají velmi čilá obchodní jednání nejenom v oblasti strategických surovin, ale například i nových technologií.

Tudíž dopad na Čínu i v tomto. Je v zájmu Číny konflikt nějakým způsobem stabilizovat, což ostatně ukazují i dokumenty, které byly přijaty, co jste právě zmiňoval i s tím Pákistánem, takže není izolovaná a myslím si, že není úplně v zájmu Číny, aby konflikt pokračoval a především eskaloval.

Co se týče především situace Hormuzského průlivu, některé čínské lodě, alespoň podle toho, co víme, propojuje s určitým nákladem, ale stále je to pouze část toho, co bylo před přepnutím celé situace.

Vztahy Číny s americkými spojenci

Jak Čína vychází s dalšími státy Perského zálivu, převážně tedy primárně s americkými spojenci, jako je Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty? Ona, pokud vím, svého času vyjednala dohodu mezi Saúdy a Íránci?

Ano, dohoda byla prezentována Čínou jako jakýsi diplomatický majstrštyk a důkaz toho, že Čína je globálně působícím hráčem, minimálně v diplomatické rovině. Zároveň to bylo prodáváno jako ukázka toho, že globální iniciativy, které prezident Si Ťin-pching ohlásil, nějakým způsobem fungují a Čína je relevantním hráčem.

Zároveň jsme u Číny viděli, že zvláště v posledních letech probíhala obchodní jednání i v oblasti třeba nových technologií, umělé inteligence, digitalizace s ostatními zeměmi v regionu. To je právě to, proč jsem říkal, že tam nejde jenom o Írán.

A pokud tyto státy budou ekonomicky zasaženy a jejich hospodářství se nebude dařit, což v tuto chvíli hrozí kvůli současné situaci, tak to dopadne i na Čínu. A proto říkám, není úplně v jejím zájmu, aby konflikt eskaloval a nějakým způsobem přerostl v něco většího.

Čtěte také

Jan Fingerland: Situaci zachraňuje Pákistán. Proč on?

A jaké jsou vztahy mezi Pákistánem a Čínou? Jak došlo k tomu, že zrovna tyto dvě země se spolu snaží dostat Spojené státy a Írán k jednacímu stolu?

Tyto státy mají poměrně výrazné a úzké hospodářské vazby. Když se podíváme na projekt Pásu a stezky, který se dotýkal i České republiky, tak zrovna Pákistán byl vytipován a vybrán jako vlajková loď, to znamená, byly tam ohromné investice do infrastruktury, do přístavu, do celé ekonomiky, což samozřejmě vytváří pozice pro nějakou užší diplomatickou vazbu.

Oba státy mají uzavřené strategické partnerství. A ještě do toho musíme vložit to, že Pákistán se obává Indie. Indie má také zhoršené, byť v poslední době zlepšující se vztahy s Čínou. Mechanika je tam mnohem složitější.

Zároveň je Pákistán stále aktérem, kterého Spojené státy berou vážně minimálně v tom smyslu, že dochází k určité koordinaci například protiprotiteroristických, protipovstaleckých operací. Mechanika je zatím poměrně složitá, ale má výrazný ekonomický základ.

Napjatý vztah USA a Číny 

Vztah Washingtonu a Pekingu je kvůli americkým clům dost napjatý. Za měsíc je čeká další kolo jednání, tak jak se to může odrazit v diplomatickém vyjednávání o ukončení konfliktu na Blízkém východě?

To, o co bude usilovat jak Peking, tak Spojené státy, je především stabilizace situace ohledně cel a vzájemného obchodu. Nedomnívám se úplně, že by se Írán navzdory tomu, že teď se na něj soustředí veškerá mediální pozornost, stal něčím, na čem se rozhovory mohou zaseknout, nebo respektive stát. Pořád jsou obchodní zájmy obou zemí násobně důležitější.

Jsou tam i jiná témata vzájemných sporů, jako je Tchaj-wan, otázka Jihočínského moře, otázka například dodávky strategických surovin. Zase naopak z druhé strany omezení na vývoz čipů a dalších technologií ze strany Spojených států. Agenda je poměrně široká, převážně obchodní.

Víme, že Trump na toto obchodní jednání nebo ekonomický rozměr poměrně slyší. Přestože schůzka byla odložena, nemyslím si, že by Írán byl něco, co by ji úplně zásadně měnilo.

Čtěte také

Čína Tchaj-wan zatím nenapadne. Půjde na to jinak než Trump ve Venezuele, dovozuje sinoložka Lomová

Když tedy teď přichází Čína s Pákistánem s nějakým mírovým návrhem, tak jsou body formulovány tak, aby byly akceptovatelné v podstatě i pro Spojené státy, nebo je potřeba ještě dalšího diplomatického úsilí, aby Spojené státy měly pocit, že tím hlavním vyjednavačem je Čína, se kterou, jak jsme řekli, nemá zas tak dobré vztahy?

Body jsou koncipovány velmi obecně, což je typické pro všechny čínské mírové nebo diplomatické iniciativy. Každý aktér si v nich může najít to, co zrovna potřebuje, co se mu hodí.

Na druhou stranu, vy jste správně poznamenal určité napětí ve vztazích a já si nemyslím, že pokud by Spojené státy nějakým způsobem začaly vyjednávat a deeskalovat ten konflikt tak, že by to bylo s přiznáním toho, že k tomu přispěla Čína, to určitě ne.

Myslím si, že spíš prezident Trump, pokud k tomuto kroku přistoupí, byť jeho projev z noci na čtvrtek nevypadá úplně, že by se k tomu chystal, tak tak udělá poměrně unilaterálně a bude to prezentovat tak, že to bylo rozhodnutí Spojených států na základě třeba přímých jednání s Íránem, o kterých moc nevíme. A určitě pochybuji o tom, že by tam bylo přiznání nějakého vlivu Číny.