Petr Fischer: Komu bude chybět Orbán?

Čtěte také

Luboš Palata: Polská pravice podpořila Orbána. Vzpomněla si, jak společně demontovali demokracii

Orbán ze své země vytvořil předpolí nové ideologie konzervativního národnostního populismu, které se posléze stalo vlajkovou lodí neliberální demokracie, systematicky podřezávající liberální kořeny společné Evropy.

Orbán sám sebe prohlásil za skutečného obránce dědictví Západu, v němž se spojuje triáda Boha, vlasti a rodiny, což ho výrazně přiblížilo hnutí Donalda Trumpa, jehož centrální sluneční roli sice nemůže zastínit, ocitá se však v nejtěsnější blízkosti na orbitu tohoto lídra všech novodobých nacionálních konzervativců.

Chyběl by Babišovi i Patriotům

Odchod Orbána z politické scény by byl velkým oslabením trumpismu v Evropě. Jeho symbolická role je mimořádná, opírají se o něj všichni jeho následovníci, rakouskými Svobodnými počínaje, českým ANO konče.

Čtěte také

Karel Barták: Orbán drží pod krkem Evropu i Ukrajinu, Trump pomáhá Rusku a EU neví, co s tím

Pro českého premiéra Andreje Babiše by to byla asi ztráta největší, neboť Orbán byl jeho zásadní oporou ve vyhraněné pozici vůči čemukoliv v Evropské unii. Bez Orbána v zádech nebude pro Babiše snadné dělat svou vlastní evropskou politiku. Na to nemá dostatečně politicky protestní ani osobnostní sílu.

Orbán bude ze stejných důvodů chybět i evropským Patriotům. Ti si bez něj zřejmě poradí spíše než Babiš, jakkoliv právě český premiér zůstává jeden z mála Patriotů, který se přímo podílí na vládě. Otázkou je, kdo se po Orbánovi stane přirozeným lídrem této konzervativní opozice, která si za podpory Trumpova MAGA hnutí činí nárok na celkové ovládnutí starého kontinentu.

Rostoucí síla AfD

Největší šanci a rostoucí sílu má dnes lídryně Alternativy pro Německo (AfD) Alice Weidelová. Její hnutí nabírá v Německu dál na síle, což potvrdilo i při posledních dvojích zemských volbách na západě země, kde sebralo téměř pětinu hlasů.

Čtěte také

Orbán je maják pro všechny populisty. Až prohraje, Babiš si z toho vezme poučení, předpovídá Glenny

Letos na podzim se navíc čekají důležité volby ve východních zemích, kde má AfD dokonce šanci na velké vítězství a možný podíl na vládě, což by byl nejen průlom v německém politickém systému, ale i pro celou Evropskou unii. Weidelová má kromě toho velkou podporu MAGA hnutí a lidí kolem Trumpa, i když rétorika AfD si hraje rovněž s východní ruskou linkou zejména směrem k uvolnění energetické politiky a ukončení války na Ukrajině.

Weidelová dnes v evropském nacionalistickém proudu, který se v osvědčeném orbánovském stylu vymezuje kulturně antiprogresivisticky a antimigračně, předčí i vliv legendy radikální pravice Marine Le Penové. Není to však postava, která by toto evropské hnutí byla schopna efektivně spojovat. Na to je až příliš málo politička.

Orbán bude patriotům chybět nejen symbolicky, nýbrž hlavně prakticky – v roli bojového štítu, razícího konkrétní cestu bruselským politickým lesem, ho nemá kdo nahradit.

Bude chybět Trumpovi

Orbán možná bude nakonec nejvíce chybět prezidentu Trumpovi (Putina nechme tentokrát stranou), pro něhož to byl skutečný přítel, mimo jiné proto, že mu názorně ukazoval, že přebudování starého demokratického systému je možné, že boj s liberalismem v podobě progresivistického strašidla se dá vyhrát, trvá-li člověk na své vizi a neohlíží-li se příliš na ústavní zvyklosti a zákonné limity.

Filozof a novinář Petr Fischer|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Orbán měl sice malou sílu, ale byl politickým válcem, po němž v Americe vyjela jen jeho větší a mohutnější verze.

Společné Evropě bojující se svou demokratickou tradicí se po odchodu Orbána možná uleví. Jenže na liberální straně roztříštěné scény nakonec zůstane podobná otázka: objeví se po odchodu Orbána někdo, kdo by staré liberální demokraty reprezentoval podobně silně a vlivně, jako to u konzervativců dělal maďarský premiér?

Nezdá se. Politické osobnosti jako by mizely ze všech stran, jen na té nacionalisticky konzervativně vyhraněné autoritářské je možná méně těch okoukaných. Jak naznačuje dlouhý vývoj případu samovládce Orbána, i v nových proudech politiky mohou existovat staré výjimky. Už za pár dní uvidíme, zda na ně ve volbách skutečně dojde a jak moc se bez nich dá jít dál.

Autor je komentátor časopisu Euro