Jan Fingerland: Situaci zachraňuje Pákistán. Proč on?
Američané i Íránci budou potřebovat z války nakonec vycouvat. Je zřejmé, že někdo jim musí při couvání pomáhat. Zdá se, že se této úlohy ze všech potenciálních pomocníků nejpravděpodobněji ujme Pákistán, do značné míry se tak už děje.
Čtěte také
Vláda v Islámábádu se od počátku konfliktu snaží prezentovat jako neutrální síla, už jen proto, aby nebyl zatažen do války, která má ještě mlhavější kontury, než je u válek běžné. Kromě toho se ale nejvyšší představitelé Pákistánu stali těmi, přes které si Američané a Íránci posílají vzkazy.
Až přijde čas, možná se setkají právě na pákistánské půdě. Bude to tedy tato země, nikoli Turecko, Egypt, nebo třeba Švýcarsko, kdo umožní oběma stranám nějak konflikt ukončit. Proč právě Pákistán?
Víc než jeden důvod
Zaprvé proto, že zatímco za jiných okolností by zprostředkovatele mohly hrát arabské země Perského zálivu, tentokrát se ony samy staly terčem íránské odvety. A to i státy Íránu dříve nakloněné jako Katar, nebo přísně neutrální jako Omán. Stejně tak Američané nemají zájem na ruské nebo čínské roli. Musí to tedy být někdo jiný.
Čtěte také
Dále, Pákistán má s oběma stranami ucházející vztahy. Zatímco za Bidena americko-pákistánské vztahy ochladly, po Trumpově nástupu šly nahoru. Pákistán do svého PR v USA investoval velké peníze a najal si vlastní lobbisty, kteří mu zlepšili v Americe image.
Pomohla i skutečnost, že Pákistán navrhl Trumpa na Nobelovu cenu míru za zprostředkování příměří mezi Pákistánem a Indií po nedávném krátkém konfliktu, zatímco Indové „nerozumně“ popírali jakoukoli americkou účast. Vysloužili si tím mimo jiné mnohem vyšší cla než Pákistán.
Roli ale hrají i takové maličkosti, jako že Trumpův zeť Jared Kushner a vyjednavač Steve Witkoff dělají s Pákistánem dobré obchody.
Ani íránsko-pákistánské vztahy nejsou dokonalé, jeden je šíitský a druhý sunnitský, a na území obou existují nespokojené náboženské a etnické menšiny. Oba státy se obviňují z podpory separatistů a islamistů na druhé straně hranice a před dvěma lety se dokonce vzájemně ostřelovaly. Konflikt ve vlastním zájmu utlumily.
Čtěte také
Pákistán je tradiční spojenec Ameriky, ale pákistánská společnost je silně antiamerická a nyní jednoznačně stojí za Íránem. Pákistán, významný dovozce blízkovýchodní ropy a silně nestabilní stát, chce teď hlavně klid a nízké ceny surovin.
Je příznačné, že už po začátku války pákistánští představitelé kondolovali k úmrtí Chámeneího staršího a gratulovali Chámeneímu mladšímu. Pákistánci také odsoudili americko-izraelský útok na Írán, ale tak, aby Ameriku přímo nejmenovali.
Momentálně je Pákistán jednou z mála zemí, jejíž lodě nechal Írán proplout Hormuzem.
Paradoxy politiky
Je tu ještě jiná regionální rovina. Pro Pákistán je klíčové udržet dobré vztahy jak s Íránci, tak Araby. Většina ropy spotřebované v Pákistánu pochází z Blízkého východu. V zemích Arabského poloostrova pracují miliony Pákistánců a od tamních vlád očekává investice, za to nabízí vojenskou pomoc.
Čtěte také
Celkem nedávno Pákistán uzavřel smlouvu o vzájemné obraně se Saúdskou Arábií. Teoreticky by teď měla pákistánská armáda, velmi silná a vyzbrojená navíc jadernými střelami, přispěchat na pomoc Saúdské Arábii, zejména pokud by o to Rijád požádal.
Do toho by se Pákistánu jistě nechtělo, role „neutrálního zprostředkovatele“ ho od tohoto nebezpečného závazku chrání. Nadále ale platí, že Pákistán má skoro čtvrt miliardy obyvatel a armádu mnohem lépe vybavenou než Írán. Bude zajímavé pozorovat, jak se tyto vztahy přeuspořádají po skončení války.
Jednání je zatím v počátcích a víme o něm velmi málo. Pákistán ani není typickým zprostředkovatelem konfliktů. Ale tuto roli si už ve vzdálenější minulosti vyzkoušel. V roce 1972 byl prostředníkem mezi Nixonovými Spojenými státy a Maovou Čínou, v roce 1988 zas pomohl při sovětském odchodu z Afghánistánu. A celkem nedávno, v roce 2020, pomohl k dohodě mezi afghánským Tálibánem a Washingtonem o americkém odchodu, i když definitivní dohoda byla uzavřena v Dauhá.
Ironií je, že momentálně Pákistánci válčí právě s Tálibánem, a to kvůli afghánské podpoře balúčských povstalců a islamistických extremistů. Ze stejných důvodů ještě nedávno ostřelovali Írán a Írán zase Pákistán. To jsou ty paradoxy politiky a diplomacie.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
