Jan Vávra: Jak naložit s občanskou nespokojeností?
Demonstrace Milionu chvilek na Letné vyvolala díky rekordně vysoké účasti mezi odpůrci současné vlády euforii. Vybudit takové vzepětí občanské společnosti ale zavazuje.
Riziko zklamání, pokud akce Milionu chvilek nikam nepovedou, je přímo úměrné nadšení, kterého jsme na Letné byli svědky. Pokud demonstrace nebudou přinášet výsledky, protestující se časem unaví a budou méně a méně ochotni demonstrovat. Mikuláš Minář teď bude muset stále topit pod kotlem, aby vzepětí nespokojené veřejnosti udržel v provozní teplotě.
Čtěte také
Zatím to ale vypadá, že nikdo moc neví, jak dál. Je tu sice nadšení nespokojených občanů, ale není skoro žádný plán, natož program. Minář předložil na demonstraci dva možné návrhy, co dělat. Jednak vybídl veřejnost, aby vstupovala do politických stran a politické strany vybídl, aby začaly vyjednávat s Babišem o podpoře jeho vlády.
Jeho výzva má ovšem několik úskalí. Prvním problémem je, že Češi nemají moc v oblibě politické strany, což o liberální části společnosti platí dvojnásob. Drtivá většina demonstrujících rozhodně nepůjde do sekretariátu nějaké současné politické strany. Druhým problémem je, že současné opoziční strany se dosud nevzpamatovaly se svého selhání, kdy se jim přes slušnou výchozí pozici nepodařilo udržet moc.
Navíc projevy opozičních politiků svědčí o tom, že vůbec netuší, co vedlo k jejich porážce a nevnímají dopady své politiky na většinu obyvatelstva. Zatím se také starají spíše o své parlamentní pozice. Je tedy otázkou, zda současné demokratické strany jsou tím správným koněm, na kterého by měla nespokojená občanská společnost vsadit.
Čtěte také
Milion chvilek může zůstat u protestů a stanovit si určité dílčí cíle, například bránit veřejnoprávní média nebo pokusit se zabránit přijetí zákona o zahraničních agentech. Zatím je skutečně hlavním motorem demonstrujících nesouhlas s Babišovým vládnutím.
Pokud je ale nabídka současné opozice natolik nevyhovující, je tu ještě možnost navázat na polistopadovou tradici a pokusit se na jejím základě vybudovat něco vlastního – třeba nějaké široce založené občanské hnutí, jako bylo svého času Občanské fórum. Taková formace by mohla hledat řešení i jiných problémů.
Absence vůdce
Obvyklé námitky našich konzervativců o neurčitých nebo levicových slepencích neobstojí, protože politická scéna se dnes nedělí podle tradičních ideologií, ale čára vede mezi zastánci liberální demokracie a populistickými, autoritativními nacionalisty.
Čtěte také
Zde ovšem narazíme na další problém, kterým je absence nějakého vůdce, který by se mohl stát vůdcem opozice a postavit se Andreji Babišovi. Jak už víme, veřejnost dnes nepřitahují programy nebo vize, volby vyhrávají osobnosti, tedy vůdci. Současné opoziční strany žádnou osobností, schopnou vést opozici rozhodně nedisponují.
Pak je tu samozřejmě prezident republiky, ale ten se určitě nebude chtít – z řady docela dobrých důvodů - do čela opozice postavit. Dalším na řadě je samozřejmě sám Mikuláš Minář. Minář možná není ideální vůdce – jeho úsudky jsou občas poněkud problematické – ale má určité charisma, jinak by se mu nakonec nepodařilo oslovit tolik lidí.
Odpovědnost v každém případě leží v tuto chvíli na jeho bedrech, což je odvrácená strana úspěchu. On teď bude muset určit aspoň nějaký cíl, když už ne ucelený program. Ale bez vytyčení jasného směru se nespokojenost veřejnosti postupně rozplyne.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
