Jan Fingerland: Dánové potrestali premiérku za úspěch
V Dánsku se konaly parlamentní volby, které lze popsat buď jako vítězství dosavadní premiérky, anebo naopak její porážku. Záleží na úhlu pohledu. Ale také na tom, co je vidět z větší dálky.
Čtěte také
Dánové šli k předčasným volbám, ale ne kvůli politické krizi. Premiérka Mette Frederiksenová je vyhlásila několik měsíců před termínem proto, aby mohla těžit z vlny podpory, které se jí dostalo od veřejnosti v souvislosti s Trumpovým zájmem o Grónsko.
Frederiksenová je velmi talentovaná a také tvrdá politička, která před americkým prezidentem rozhodně nekličkovala. Ukázalo se ovšem, že voliči jí za její postoj neodměnili tak, jak asi doufala. Její sociálně demokratická strana sice vyhrála, ale současně šlo o nejhorší výsledek od začátku 20. století, a těžko tedy mluvit o triumfu.
Sklenice piva
Otázka, zda je sklenice dánského piva napůl prázdná, nebo napůl plná, není vůbec akademická. Není totiž jasné, jestli po tomto hlasování bude moci vítězná strana sestavit vládní koalici. Král Frederik X. sice Frederiksenovou tímto úkolem pověřil, ale není jasné, zda je splnitelný.
Čtěte také
Dánský parlament má 179 poslanců, k sestavení vládní většiny je třeba nejméně 90 hlasů. Jenže levicový „rudý“ blok má jen 84 křesel a pravicový „modrý blok“ ještě méně. Zásadní úloha připadne nezařazené centristické straně Umírnění. Jejím vůdcem je Larsen Løkke Rasmussen, který už premiérem byl a možná by se do nejvyšší funkce zase rád vrátil.
Nejen v Dánsku se diskutuje o tom, proč se Frederiksenové nepodařilo naplnit původní ambice. Jedna z odpovědí byla, že neudržela debatu u témat, které pro ni byla důležitá, třeba právě Grónsko. Místo toho se mluvilo o velikosti školních tříd, poměrech na prasečích farmách, čistotě vody, a také nové dani z velkého majetku.
Jiný druh kritiky se zaměřuje na to, za co byla jinak Frederiksenová chválena. Podařilo se jí v Dánsku zastavit nástup pravicových antiimigračních populistů tím, že sama zavedla přísnou politiku vůči žadatelům o azyl a přistěhovalcům. Sama to prezentovala jako ochranu domácích plátců daní, domácích příjemců podpory, a konec konců i těch, kdo prošli sítem a mohli se v Dánsku usadit.
Zleva zprava
Kritici zleva tvrdí, Frederiksenová tuto politiku přepálila a považují ji za příliš tvrdou. Je to vidět na přesunu podpory z její strany na jiné levicové formace, například část jejích voličů totiž přešla ke straně Zelená levice, která zvýšila svůj podíl hlasů o 40 procent a skončila jako druhá nejsilnější strana s 11,6 procenta.
Současně je možné pozorovat opačný fenomén, pro část Dánů její protiimigrační politika nebyla dost radikální. V těchto volbách zaznamenala velký návrat hlavní nacionalistická strana DPP, která ztrojnásobila svůj podíl hlasů na 9 procent, a ještě pravicovější strana Občané (BP), která podporuje nucené repatriace imigrantů, překročila dvouprocentní hranici nutnou pro vstup do parlamentu. To znamená, že bude dostávat státní podporu a zajistí jí to šanci na další růst.
Pořád ale platí základní pravda. Dánsko je velmi úspěšná země, a to i díky premiérce, která je u moci od roku 2019. Je to také země, která nezavírá oči před problémy. Patří k největším podporovatelům Ukrajiny, investuje nejen peníze, ale i úsilí do vlastní obrany a rozšiřuje například brannou povinnost.
Poté co Frederiksenová v předminulých volbách zvítězila, nezrušila penzijní reformu svých předchůdců. Mimo jiné to znamená, že dánští padesátníci budou chodit do důchodu v 70. Voliči to považovali za rozumné, nechtěli přesouvat problémy na další generace.
Teď je ale nová situace – zatím nikdo neví, kdo sestaví vládu a s jakým programem.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
