Karel Hvížďala: Věčný rebel a disident Jan Beneš
„Podívejte se, kolik unfair pivní vody v Čechách bylo. Trampoty pana Humbla Vladimíra Neffa jsou rozhodně lepší a pravdivější než knihy Žert Milana Kundery a Sekyra Ludvíka Vaculíka, vybírám namátkou, a kolik se napsalo o tom a kolik o onom?... Po Trampotách neštěkl v Literárkách ani pes.
Pomýlení soudruzi a jejich autoři byli prostě pro patřičné komunistické orgány stravitelnější a mentálně příbuznější než třeba Karel Michal a jeho Bubáci pro všední den: bezesporu jediný skutečný autorský objev šedesátých let.“
Čtěte také
To jsou slova Jana Beneše, která mi řekl v říjnu roku 1979 již jako exulant a Američan. Že právě on emigroval, se není čemu divit, protože konflikty přitahoval, ať byl kdekoliv. Patřil k šestatřicátníkům, byl tedy stejně starý jako Václav Havel, studoval v těch nejhorších letech 1951 až 1955 sochařinu na střední umělecké škole v Praze a jak mi sám řekl, školní praxi si odbyl tesáním knoflíků na dnes již neexistující pomník J. V. Stalina na Letné.
Během následující povinné dvouroční vojenské služby byl v roce 1958 zatčen: tvrdil, že byl uvězněn za podvracení morálky mužstva a nedovolené ozbrojování. Psát začal pod vlivem svých aktivních rodičů, otec byl voják, účastník obou světových válek a jeho matka byla aktivní v evropském hnutí sufražetek.
Jsem Američan
Po propuštění z vězení vydal brzy dvě knihy v roce 1962 Do vrabců jako když střelí a následující rok Situaci.
V první knížce, souboru povídek, zpracoval své zkušenosti z vojny. Čtenáře zaujal jazykem: kniha je napsaná vojenským slangem. V té době pracoval jako výtvarník v Praze v loutkovém divadle, odkud byl v roce 1962 propuštěn pro nedovolenou uměleckou činnost.
Čtěte také
Poté se živil jako učitel dějin umění a scénografie. V roce 1967 byl znovu uvězněn na pět let za podvracení republiky: zasílal texty do Tigridova Svědectví v Paříži. V roce 1968 byl omilostněn prezidentem Antonínem Novotným a po okupaci v roce 1969 odešel do exilu.
V knize České rozhovory ve světě mi řekl: „Spisovatelovo místo je samozřejmě s jeho národem, ale kde je psáno, že je to místo zrovna tam, kde ten národ žije? Pokud čeho lituji, tedy že jsem neutekl o deset či dvacet let dříve. Jsem Američan, ale to mi nebrání být Čechoslovákem a českým spisovatelem. Žít v Československu? Proč? Musit se ohnout tak jako Hrabal? A že se musil, to je evidentní.“
Po listopadu 1989 se vrátil do Československa, kde spolupracoval s médii, jako byl Svobodný zítřek, Metropolitan či Český deník a nové knihy jako například Smrt kmotříčka či Americký pitaval vydával v nakladatelství Primus a Český spisovatel.
Se svými vyhraněnými postoji se ale brzy zase dostal do konfliktu jak se spisovateli, z Obce spisovatelů vystoupil v roce 1997, tak s veřejností: v roce 2005 byl souzen za výtržnictví, ale nakonec byl viny zproštěn. Dne 1. června 2007 spáchal sebevraždu: zastřelil se stejným způsobem jako Ernest Hemingway. Letos, 26. března, by se dožil devadesáti let.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
