I ve „zlatých šedesátých“ byly politické procesy. V jednom z nich odsoudili i Pavla Tigrida

11. prosinec 2017
Pavel Tigrid (někdy v letech 1989-1992)

Zlatá šedesátá – léta, na která řada lidí s nostalgií vzpomíná, a to nejen pamětníci. Jde o léta opravdového protikladu oproti temným dobám, které navazovaly na únorový převrat v roce 1948. Jednoznačné vnímání „zlatých šedesátých“ nám ale nabourávají události, které spíše připomínají léta padesátá…

V létě roku 1967 se konal soudní proces. Byl takový zvláštní. Jeden z hlavních obžalovaných – Pavel Tigrid – se ho totiž nezúčastnil, protože pobýval v exilu. Druhým obžalovaným byl spisovatel Jan Beneš a třetím student FAMU Karel Zámečník. A jak už bývalo zvykem, sám prezident Antonín Novotný byl tím, kdo řídil celý proces.

A jak to vlastně celé bylo? Je třeba se vrátit do roku 1964. Tehdy se českoslovenští estébáci dozvěděli, že do Maďarska na konferenci mezinárodního PEN klubu má přijet Pavel Tigrid, americký občan, československý exulant a jméno číslo jedna v pomyslném žebříčku „nepřátel komunistického státu“.


Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem je badatel Radek Schovánek.

Nepovedený pokus o zatčení

Jeho Svědectví, které vydával od roku 1956, bylo čtivem, kde se lidé nejen dozvídali o nejrůznějších tématech, které byly spjaty s exilem a vzděláváním, ale také o dění v samotném Československu. Těžko usuzovat, kdo byli ti, kdo Pavla Tigrida o leckdy důvěrných tématech informovali… Plánovaná akce Státní bezpečnosti k zatčení Tigrida v Maďarsku ale přes veškeré aktivity nevyšla. Bylo tedy třeba to zkusit jinak.

V létě 1965 se studentovi FAMU Karlu Zámečníkovi podařilo získat výjezdní doložku a o prázdninách navštívit tetičku ve Francii. To už se Zámečník znal se spisovatelem Janem Benešem – požádal ho o svolení, aby mohl natočit jednu jeho povídku – a ten zase už znal Pavla Tigrida, setkali se o rok dříve ve Francii. Tím ke spojení Beneš – Tigrid přibylo ještě jméno Zámečník.

Benešovy dopisy, které byly adresovány kamarádu Karlu Zámečníkovi a popisovaly československou společensko-politickou situaci, se dostávaly k Pavlu Tigridovi. Karel Zámečník mu je totiž předával. A texty se pak ocitaly na stránkách Svědectví.

Proces stalinského střihu

Spisovatel Jan Beneš v mládí

V Československu byl Jan Beneš zatčen a ve vazbě seděl od srpna 1966 do května 1967. Mezitím se mu narodila dcera. Karel Zámečník byl vylákán z Francie do Československa pod záminkou zajímavé práce v Československé televizi. Skončil stejně jako Jan Beneš za vraty ruzyňské věznice.

Shrneme-li to, bylo vlastizrádným činem Pavla Tigrida zasílání časopisu do komunistického Československa. Republiku pak podvracel Jan Beneš, který posílal do daného časopisu své články (jinde je otisknout ani nechtěli) a Karel Zámečník poškodil zájmy republiky v cizině.

Proces, který obžalované čekal, měl aranžmá vskutku stalinského střihu. Prokurátorem byl Karel Čížek, který neblaze proslul na přelomu 40. a 50. let v případech politicky vykonstruovaných procesů Machalka a spol. či v utýrání faráře Toufara z Číhošti. Stále existoval klasický represivní charakter režimu. Nebezpeční byli především emigranti (proto byl souzen Tigrid), umělci (proto Beneš) a studenti (proto Zámečník).

Zproštění obžaloby

Veškeré trestné činy byly velmi obecně formulovány, mediální kampaň obvyklá a komunistické špičky celý proces řídily, jak uvádí Pavel Kosatík v knize Tigrid poprvé:

„Když Karel Kaplan v roce 1968 dostal za úkol zpracovat archiv nedávno odstoupivšího prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky Antonína Novotného, našel v něm mimo jiné složku s korespondencí, kterou Novotný v 60. letech vedl s tehdejším vedoucím 8. bezpečnostního oddělení ÚV KSČ Mamulou. Z dopisů vyplývalo, že od konce roku 1965 Novotný na své podřízené opakovaně naléhal, aby přijali zvláštní – nejlépe zákonná – opatření, která by umožnila přísněji trestat emigraci, a v ní hlavně Tigrida.“

Vězeňský snímek Jana Beneše z roku 1966

Rozsudky byly vyneseny, Tigrid v nepřítomnosti odsouzen ke 14 letům vězení, Jan Beneš k pěti a Karel Zámečník byl nakonec zproštěn obžaloby. Věc do té doby nevídaná. Změnou, a to, jak se ukázalo, zcela zásadní, totiž byla role a postavení obhájců obžalovaných. Jména dr. Tauše, dr. Motejla a dr. Drozda patří k těm, kteří zahájili dráhu obhájců-advokátů snažících se své klienty opravdu hájit.

Ostuda KSČ

Prezident Novotný si zapsal: „Z procesu se spisovatelem Janem Benešem se vyklubala provokace a ostuda naší strany. Jak jinak hodnotit skutečnost, že mezi komunisty právníky, kterým měl být vlastní náš způsob třídního boje s nepřítelem, se našel člověk, který obhajoval vyloženého špiona proti samotným zájmům strany a státu?“ Dlužno dodat, že advokát Tauš následně čelil kárnému řízení.

A tak se tento velký politický proces těsně před pražským jarem jaksi vymknul z dosavadní praxe – jak svým výsledkem, tak také průběhem. Objevovaly se svědecké výpovědi, které byly ve prospěch obžalovaných, obžalovaní se aktivně sami bránili. Naštěstí nestáli před soudem k smrti mučení a zbídačení, jak tomu bývalo v letech předcházejících. Dokonce se na jejich podporu ozvaly mezinárodní organizace.