Největší bitvy studené války: Propaganda a média. Přes den politika, večer zábava

První, kdo otevřeně pojmenoval situaci teď už rozklíženého spojenectví Východu a Západu, byl Winston Churchill, když v březnu 1946 na univerzitě v americkém městě Fultonu přebíral čestný doktorát. A při té příležitosti pronesl dlouhou řeč, ve kterém použil k popisu situace výraz „železná opona“.

Winston Churchill|foto:Public domain, Imperial War Museum

Americká informační ofenzíva začíná na začátku 50. let vznikem Rádia Svobodná Evropa, které se tak přidalo k existujícím stanicím jako BBC nebo Hlas Ameriky. Historie zvláště československého vysílání byla snad už dostatečně zmapovaná, ale byla tu i zajímavá varianta jakéhosi tištěného vysílání, takzvané balóny Svobody. Skrz ně se lidé v Československu dozvídali zprávy z domova i ze světa, které jim režim upíral.

Jestliže země střední a východní Evropy byly pro tuto chvíli ztraceny, byla tu stále ještě možnost ovlivňovat veřejné mínění v satelitních zemích Východu šířením informací o svobodném světě, o jeho vzrůstající prosperitě v průběhu 50. a 60. let, o hodnotách demokratického vládnutí a pluralitního systému, o vědeckých objevech, kulturních hodnotách a podobně.

Východ samozřejmě dělal totéž – cizojazyčné vysílání Rádia Moskva bylo ostatně tradičním informačním a propagandistickým prostředkem sovětské vlády už od konce 20. let.

Rádio Moskva – jen pro ideologické nadšence

Posluchačskou atraktivitou nemohlo západním stanicím konkurovat, prodávalo tedy především ideologickou čistotu, vědomí vyvolenosti nového světového a ekonomického a geopolitického řádu vytvořeného Sovětským svazem, a pak také – „boj za mír“.

Čtěte také

Normalizace 24 hodin denně? To byla rozhlasová stanice Hvězda

To se dařilo zejména v 50. a pak 80. letech, kdy byly zejména USA vykresleny jako země válečných štváčů, ať už šlo o válku v Koreji nebo o rozmísťováním amerických raket Pershing II v západní Evropě (a zejména Spolkové republice Německo) na začátku 80. let.

Přitom se ignoroval fakt, že Korejskou válku začala komunistická Severní Korea za tiché podpory SSSR (a posléze se přidala komunistická Čína) a že rozmístění raket v Evropě v 80. letech bylo reakcí na již rozmístěné sovětské rakety SS-20 v evropské části SSSR a namířené na západoevropská města.

Válečné zpravodajství a „míroví štváči“

Nemalou pomoc sovětské propagandě přitom doručilo takzvané mírové hnutí, které v tomto směru sehrálo roli „užitečných idiotů“. Ale západní Evropa tehdy odolala a neustoupila. Rakety byly odstraněny až se Smlouvou o likvidaci raket středního a krátkého doletu, podepsanou Gorbačovem a Reaganem ve Washingtonu v prosinci 1987.

Čtěte také

Největší bitvy studené války: Pohrávání si s jaderným kufříkem

Prudký rozvoj médií po 2. světové válce, zejména televize, na druhou stranu způsobil takovou informační transparentnost, kterou ani demokratické vlády nemají moc v oblibě. Typický příkladem je první „válka v přímém přenosu“ ve Vietnamu. 

Třeba vzhledem k některým válečným zločinům, kterých se obě strany konfliktu dopouštěly – americké byly ovšem na tapetě jako první, protože na demokracie prostě musí být jiný metr než na diktatury. Východní propaganda a média toho samozřejmě logicky využívaly.

Rambo na kazetě, „opožděné jaro“ v televizi

Studená válka pronikla i do popkultury, především do filmů a seriálů. Americké výrobky tohoto druhu jako filmy s Jamesem Bondem, některé Hitchcockovy snímky nebo série Rambo z 80. let se na Východ dostávaly jenom na pašovaných videokazetách.

Čtěte také

Největší bitvy studené války: Šachy jako boj o prestiž a nadřazenost

Totéž se ovšem týkalo série Star Wars, asi i vzhledem k tomu, že Hvězdné války se začalo říkat projektu SDI neboli Strategické obranné iniciativě.

Východ se pokoušel nezůstat pozadu, ale pokusy o akční a špionážní žánr, jako třeba sovětské seriály TASS je zplnomocněn prohlásit, Sedmnáct zastavení jara či polský seriál Kapitán Kloss sice co do akčnosti nemohly západní vzory nahradit, ale i tak vcelku úspěšně v 70. a 80. letech obsadily i naše večerní obrazovky. Byly to jacísi příbuzní českého majora Zemana v trochu akčnější verzi.

Satelit to dorazil

S dobou Gorbačovovy perestrojky a glasnosti ovšem začaly informační a propagandistické možnosti východního bloku znatelně slábnout a největší díru do železné opony pak nejspíš provrtal vynález satelitní vysílání.

Čtěte také

Pro život Michaila Gorbačova byl nesmírně důležitý měsíc březen. Proč? Poslechněte si

A někdy ho ani nebylo potřeba – celé pražské čtvrti, zejména na jihu hlavního města, měly v 80. letech antény ostentativně nastavené na údolí Berounky, odkud se šířil signál západoněmecké televize ARD a ZDF, jakož i komerčních stanic.

Že tehdy lidé sledovali západním televizi ani ne tak kvůli zpravodajství a filmům, kterým moc nerozuměli, ale hlavně kvůli reklamám, které by nás dnes možná vrcholně otravovaly, je už jiná věc.

Poslechněte si celé Téma Plus o mediálních bitvách, které je součástí březnového cyklu Studená válka. Každý čtvrtek a sobotu po 20. hodině ho můžete slyšet v pořadech Portréty a Téma Plus.