Největší bitvy studené války: Pohrávání si s jaderným kufříkem
Když Harry Truman v rádiu ohlašoval kapitulaci Japonska, věděl, že do poválečné éry vstupuje oproti Stalinovi ve výhodné pozici. Spojené státy měly zbraň, jejíž ničivost překonala dosud představitelné meze. Jenomže k čemu je jaderná bomba, když ji nemůžete použít?
Ještě na konci 40. let to vypadalo, že jaderné zbraně budou jenom další položkou v portofoliu.
Čtěte také
Korejská válka, kterou začali severokorejští komunisté s tichou podporou SSSR, byla prvním velkým poválečným konfliktem mezi Sověty a Američany, byť zprostředkovaným. Šlo tedy zároveň o situaci, ve které generalita obou stran poprvé řešila novou otázku – máme nový typ zbraní. Co s nimi? Dá se s nimi vyhrát další válka?
Během korejské války generál Douglas MacArthur a někteří vysocí vojenští činitelé, a dokonce i americký prezident Harry Truman, v té době zvažovali různé varianty, jak jediným úderem zastavit čínská vojska, která se do země hrnula na pomoc severokorejskému komunistickému režimu.
Že k dalšími použití jaderných bomb a k nekontrolovatelné eskalaci nedošlo, bylo jednak zásluhou Trumanovy rozvahy, s níž odolal radikálním nápadům svých generálů, ale svou roli sehrála i ztráta jaderného monopolu USA (v roce 1949 získal jadernou zbraň i SSSR). A čím ničivější potenciál nové jaderné zbraně měly, tím víc bylo zřejmé, že se dají využít spíše jako politický vydírací prostředek než reálná zbraň.
Učit se žít s bombou
Navenek to tak nevypadalo, ale sovětské vedení se po 5. březnu 1953 ocitlo ve stavu značné improvizace. A objevily se některé velmi překvapivé tahy, které kupodivu měly za cíl upustit páru z papiňáku, který byl během pozdní Stalinovy éry natlakován až po stav potenciální exploze. Přesto k jadernému odzbrojení po Stalinově smrti nedošlo, mimo jiné kvůli hluboké nedůvěře Američanů v upřímnost sovětských úmyslů.
Ohledně jaderného vydírání se navíc brzy začal vyznamenávat brutální Nikita Chruščov. Ten muž obrazně mlátil botou nejenom v OSN, ale všude možně, při každé možné příležitosti. Jeho slavný výrok „My vás pohřbíme!“ vešel do dějin. Generální tajemník to možná myslel jinak – vývoj nám dá za pravdu a náš komunismus nevyhnutelně pokoří váš kapitalismus a imperialismus.
Ale jeho avanturismus a psychická nevyrovnanost na podzim 1962 během kubánské raketové krize přivedly svět na pokraj jaderné války. Teprve následkem infarktových dní v říjnu 1962 se obě strany postupně shodly alespoň na minimálních komunikačních kanálech a nutnosti zbrojení podrobit nějakému omezení.
Sověti si však vedle toho vzali i ponaučení z Chruščovova jaderného blufování, kdy generální tajemník reálné manko jaderných zbraní (v porovnání s USA) maskoval agresivní a útočnou rétorikou. Napříště měl Sovětský svaz dosáhnout s Američany skutečné parity v této oblasti. To se podařilo v 70. letech.
Nixon v kremelské pracovně
V roce 1972 došlo k historické návštěvě Richarda Nixona v Moskvě, během níž dokonce oslovil v televizním projevu obě strany barikády. Jeho projev přenášela živě nejen sovětská televize, ale přes satelit ho mohli vidět i lidé v USA. Něco nebývalého.
Hlavním výsledkem byla smlouva o omezení zbrojení podepsaná 26. května 1972, do historie vešla pod zkratkou SALT 1. O pár let později bylo už všechno jinak. Nixon zmizel ze scény (pro Sověty zcela nepochopitelně, byl to pro ně partner, se kterým dokázali najít společnou řeč) a nový americký prezident Jimmy Carter, který nastoupil po intermezzu Geralda Forda, kladl mnohem větší důrazu na lidská práva a dodržování dohod z Helsinek, s čímž se Brežněvova garnitura nehodlala párat.
Když pak na Vánoce 1979 přišla sovětská invaze do Afghánistánu, bylo vymalováno. Smlouva SALT 2, podepsaná ve Vídni v roce 1978, byla Carterem uložena „do mrazáku“ a Kongres ji ani nedostal k ratifikaci. Navíc Cartera měl brzy vystřídat prezident, který už nehodlal Sovětům ustoupit ani o milimetr.
Je to Říše zla, ale budeme s nimi jednat
Oproti tomu, co se dalo slyšet i v našich tehdejších médiích o Ronaldu Reaganovi, nepatřil k politikům nadšeným z jaderného arzenálu. Považoval ho za nutné zlo a doktrínu vzájemně zaručeného zničení za čiré šílenství.
Čtěte také
Pravděpodobně ho ovlivnilo mimo jiné zhlédnutí filmů jako Den poté líčících jadernou apokalypsu, stejně jako reálně nebezpečná atmosféra mezi SSSR a USA na počátku 80. let, kdy spolu obě velmoci prakticky přestaly komunikovat a kdy například Sověti sestřelili jihokorejské dopravní letadlo KAL 007 (1. září 1983).
Když pak paranoické starce Andropova a Černěnka vystřídal v Kremlu Michail Gorbačov, Reagan pochopil historickou příležitost a s novým sovětským generálním tajemníkem, s nímž bylo možné komunikovat jako s méně ideologickým a kriticky myslícím politikem, začali uvažovat, jak ven z jaderné pasti. Postupně se během několika schůzek shodli na nutnosti aspoň částečného jaderného odzbrojení, navzdory všem ideologickým rozdílům.
Takhle už dál nemůžeme žít
Nepochybně k pružnosti SSSR přispělo Gorbačovovo poznání, že pokud chce zachránit SSSR, není tato země schopná nadále financovat svůj ekonomický model vedle svého obřího zbrojního programu.
Čtěte také
Reagan i Gorbačov ve druhé polovině 80. let reálně dojednali redukci jaderných zbraní, přičemž uvažovali dokonce o jejich úplné eliminaci v delším časovém horizontu. Pro Sověty ovšem do této myšlenky „hodila vidle“ Reaganova vize SDI, strategické obranné iniciativy, které se začalo přezdívat Hvězdné války. Přitom šlo o obranu proti nim. Reagan s Gorbačovem se kvůli SDI rozešli ve zlém na závěr summitu v Reykjavíku 12. října 1986.
Přesto Reykjavík znamenal zlomový moment. Oba státnici pochopili, že ten druhý je přes nesouhlasné reakce ochoten naslouchat a brát jednání vážně, a dokázali v sobě najít přirozený respekt vůči tomu druhému.
Na konci tohoto procesu je pak podpis smlouvy INF o likvidaci jaderných raket středního a krátkého doletu, podepsaná v prosince 1987 ve Washingtonu a svým způsobem dodnes nepřekonaná jak co do počtu likvidovaných jaderných zbraní, tak atmosféry naděje, kterou předznamenávala, včetně návratu svobody zemím střední a východní Evropy. Nutno zdůraznit, že na něm měli obě velké postavy historie, Reagan i Gorbačov, obrovský podíl.
Poslechněte si celé Téma Plus o šachových bitvách, které je součástí březnového cyklu Studená válka. Každý čtvrtek a sobotu po 20. hodině ho můžete slyšet v pořadech Portréty a Téma Plus.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
