Írán nehraje o vojenské vítězství. Chce, aby soupeře konflikt přišel příliš draho, myslí si íránistka Kříhová
Íránský režim je tři týdny po začátku války výrazně oslabený, ale na prahu kolapsu není. Za desetiletí si vybudoval robustní síť paralelních institucí a bezpečnostních složek, která funguje i bez silného vůdce — a paradoxně těží z rostoucích cen ropy, do Číny dnes vyváží více než před začátkem konfliktu. „Íránci režim většinově nechtějí, ale jsou realisté a pragmatici, poučení brutalitou režimu,“ vysvětluj v pořadu Osobnost Plus íránistka Zuzana Kříhová z Univerzity Karlovy.
Tři týdny po vypuknutí války je íránský režim podle íránistky Kříhové sice výrazně oslabený, ale na prahu kolapsu není. „Za 47 let své existence si vytvořil robustní infrastrukturu moci podpořenou mnoha paralelními institucemi polovojenského charakteru a velmi silnými bezpečnostními složkami,“ popisuje.
Čtěte také
V posledních dnech přicházejí zprávy o likvidaci dalších představitelů režimu — šéfa bezpečnostní rady, velitele Basídžů i šéfa bezpečnostních složek. Klíčovým momentem byl 28. únoa, kdy byl zabit nejvyšší náboženský vůdce Chameneí. „Ten režim byl schopen vygenerovat další vedení a koordinovat další útoky,“ podotýká Kříhová. Írán podle ní není klasický autoritářský stát, jehož moc stojí a padá s jedním člověkem.
Cena za konflikt
Teherán si je podle Kříhové dobře vědom, že vojensky nemůže Spojeným státům ani Izraeli konkurovat. „Snaží se vyhrát válku o to, jak velká bude cena za ten konflikt,“ vysvětluje. Tlačí na soupeře, aby pro něj byl konflikt co nejdříve příliš nákladný a aby začal směřovat k diplomatickým jednáním nebo ke zmrazení konfliktu.
Netanjahuovo prohlášení, že Írán již není schopen obohacovat uran ani vyrábět balistické rakety, Kříhová bere s rezervou. „Rétoricky se to asi snadněji řekne, než se potom ten výsledek realizuje,“ podotýká.
Čtěte také
Zároveň upozorňuje na paradox: zatímco Hormuzský průliv je blokován a ceny ropy rostou, Írán v době konfliktu vyváží do Číny více ropy než před jeho začátkem. „Z toho ekonomicky, dá se říci, až těží,“ konstatuje íránistka.
Izraelský útok na plynárenská zařízení v Perském zálivu Kříhová označuje za zásadní zlom. Šlo o největší pole zemního plynu na světě, které Írán sdílí s Katarem. Dosud obě strany útočily především na vojenské cíle a infrastruktury se nedotýkaly.
„Obchody jsou otevřené, banky plus minus otevřené, zásobování nějakým způsobem ještě funguje, elektřina je, voda je — ale tím, že se zaútočilo na hlavní rafinérie zemního plynu, najednou i samotní Íránci mohou velmi bezprostředně pocítit tíži války ve svých vlastních domácnostech,“ přibližuje íránistka.
Forma vlády
Novým nejvyšším duchovním vůdcem se stal Modžtaba Chameneí, syn svého předchůdce. Od vypuknutí konfliktu se na veřejnosti neobjevil. „Nevíme, jestli ještě vůbec žije, v jakém je stavu. Byly spekulace, že ho převezli do Moskvy,“ říká Kříhová.
Čtěte také
„Režim se sice snažil vypouštět zprávy, že by byl ochoten připustit určité reformy, ale to byla spíš taková kouřová clona. On rozhodně nevysílal signál, že by byl jakýmkoliv reformám nakloněn,“ dodává.
„Íránci ten režim většinově nechtějí, ale jsou realisté a pragmatici, poučení brutalitou toho režimu,“ říká. Korunní princ Rezá Pahlaví, syn bývalého šáha, hovoří o přechodné vládě a referendu, v němž by se Íránci sami rozhodli o budoucím státním zřízení, ale zda se vůbec bude moci vrátit do země, zůstává otázkou.
Situaci Kříhová přirovnává k době před rokem 1989. „Kdo z Čechoslováků tušil, že může nastat takový stav — a pak to přišlo,“ uzavírá.
Jaký vývoj v zemi očekává? A jakou představu máme o tom, co chtějí Íránci? Poslechněte si celý rozhovor nahoře v článku.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
