Veronika Lefrancois: Soudci proti politikům. Itálie rozhoduje o justici v referendu

Navrhovaná reforma počítá s oddělením kariér soudců a žalobců. Žalobce v trestním řízení podává obžalobu a usiluje o potrestání pachatelů, zatímco soudce rozhoduje o vině a trestu. Tyto dvě profese dnes v Itálii patří do stejného profesního sboru, takzvané magistratury, a spravuje je společný orgán – Nejvyšší rada soudnictví.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Nebývalá stabilita aneb tři roky Giorgii Meloniové v čele italské vlády

V Evropě je tento model spíše výjimkou. Ve většině zemí žalobci pracují mimo soudy a patří do soustavy státního zastupitelství, která je organizačně napojená na vládu. V Česku například spadají formálně pod ministerstvo spravedlnosti, zatímco soudci jsou nezávislí. Naopak v Itálii jsou žalobci součástí soudů a vláda do jejich práce nemůže zasahovat.

Tento systém má hluboké historické kořeny. Po pádu fašistického režimu Benita Mussoliniho si italská ústava vzala za cíl vytvořit silně nezávislou justici, která by byla pojistkou proti zneužití moci.

Obtížně srozumitelná reforma

Vztahy mezi politiky a justicí se pak výrazně vyostřily v 90. letech. Tehdy rozsáhlé vyšetřování, známé jako operace Mani Pulite, tedy „Čisté ruce“, odhalilo rozsáhlou korupci a tento skandál vedl k pádu velké části tehdejší politické elity. Od té doby část politiků tvrdí, že má italská justice příliš široké pravomoci a chová se prý jako „stát ve státě“.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Olympiáda v Miláně a Cortině. Sport, politika a bezpečnost

K těmto kritikům patří i premiérka Giorgia Meloniová, jejíž tvrdá migrační politika už několikrát narazila na odpor magistratury. Soudy například opakovaně zablokovaly pokusy její vlády o přesun nelegálních migrantů do migračního centra v Albánii. Jedná se přitom o opatření, na které je premiérka obzvláště hrdá. I proto Meloniová soudce opakovaně obviňuje z politické zaujatosti.

Navrhovaná reforma by tedy měla systém změnit. Kariéry soudců a žalobců by se oddělily a místo jedné řídicí rady by vznikly dvě: jedna pro soudce a druhá pro žalobce.

Podle současné vlády jde o krok k větší nestrannosti soudů. Zastánci reformy tvrdí, že soudci a žalobci jsou dnes příliš úzce propojeni, což může vést k zaujatým rozsudkům.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Padesát let deníku La Repubblica ve stínu nejistoty

Opozice naopak varuje, že reforma povede k oslabení nezávislosti justice. Oddělení kariér podle ní může otevřít cestu k většímu vlivu politiků na žalobce a umožnit vládě ovlivňovat soudy.

Samotná reforma je přitom pro mnoho voličů obtížně srozumitelná, protože fungování soudů je technické a komplikované. Proto se očekává, že řada Italů bude v referendu hlasovat spíše podle toho, zda podporují vládu Georgie Meloniové, nebo její odpůrce.

Nadcházející hlasování tak není jen debatou o organizaci soudů. Představuje další střet mezi krajní pravicí a institucemi, které mají v demokracii hlídat a usměrňovat moc politiků.

Autorka je publicistka