Petr Fischer: Hledání společného v silnějším řevu Českých lvů
Český lev omládl a je odvážnější. Zdá se, že lidé z filmové branže, kteří o cenách rozhodují, mají dokonce více drzosti než kritici, a dokážou leckde překročit svůj mainstreamový stín.
Je vlastně jedno, jestli je filmem roku favorit kritiků Sbormistr, nebo Karavan, který si vybrali filmoví akademici. Oba snímky totiž patří do linie filmů, reagujících na citlivý společenský problém, s nímž si nevíme rady.
Čtěte také
Dívat se takto v kině na sebe má pak smysl především v tom, abychom lépe viděli na hrozné věci, s nimiž se neumíme srovnat, ať už jde o sexuální násilí nebo o vylučování handicapovaných lidí.
Nějak sem patří i film Nahoře nebe, v dolině já, za nějž dostala debutující, ještě ne třicetiletá Katarína Gramatová cenu za nejlepší režii. I tady kamera sleduje hraniční případ, tentokrát prostředí sociální bezútěšnosti, v němž lidé, zejména ti mladí, hledají smysluplnou životní cestu a poznávají, čeho se dá a nedá v životě opravdu chytit.
Průnik do látky společnosti
Oceněné filmy tentokrát více pronikají do struktur a látky společnosti, v níž všichni žijeme. Hledá se tu nějaké spolu, které mizí před očima, ale které snad může, ba má znovu jako zásadní vystoupit při sledování filmu.
Čtěte také
Letní škola, 2001, to jsme třeba my jakožto společnost ve vztahu k početné menšině Vietnamců žijících v Česku. Punkově natočený průlet menšinou nabízí intenzivní setkání s těmi, které jindy nevidíme, protože je v jejich předdefinované jinakosti snadno přehlédneme.
Dokumentární film Raději zešílet v divočině je pak výrazem zapomínané svobodné volby odmítnutí společného, které nic životního nenabízí. Život je jinde, říkají protagonisté filmu mizející do přírody, tak proč ho hledáte zrovna tady, kde je přecpáno vším možným, včetně lidí.
Seriál Studna
Krajní situaci, v níž se osvědčuje a zároveň hroutí lidskost, nabízí i několikrát oceněný seriál Studna, vracející se k případu bizarního rodinného masakru, který do české popkultury vnesl komunistický seriál o majorovi Zemanovi.
Čtěte také
Filmová dekonstrukce kultovního snímku nabízí rodinnou psychoanalýzu, v níž se ničivé úchylky vyjevují postupně jako černé znamení rodu i osobní tragédie rostoucí z nezdravého prostředí. I takové šílenství je nakonec společná práce.
V postavě otce, za niž David Švehlík dostal svou hereckou cenu, je to všechno v jednom těle a duši, a to odměněný umělec dokázal v sobě nést a postupně proměňovat a vyjevovat.
Řvoucí Lvi
Ve Studni, podobně jako v dalším produktu TV Nova Králi Šumavy, se hlásí ke slovu nová televizní thrillerová poetika. Ano, „český Netflix“ – to už není jenom kriminální story o Metodě Markovič…
Lvi letos zařvali hlasitěji než jindy. Možná i proto, aby si také politici všimli, čím dnešní umění v Česku žije. To filmové naštěstí už není nějakým relaxačním salonem ani divadlem národního uvědomění, nýbrž otevřenou reflexí pohybů ve společnosti, které s námi řádně mlátí.
Kvůli tomu tu umění také je: abychom viděli, co hned vidět není, a porozuměli lépe existenci osobní, i té společné, politické. Není to po Lvech ještě euforie z nového, ale radost, to určitě. Přestože ten skutečný Biják ještě bude muset přijít. Jindy. Už brzy. Snad.
Autor je komentátor časopisu Euro
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
