Julie Hrstková: Převrat na trhu práce se nekoná, rovné odměňování žen a mužů v Česku nikdo nechce
V polovině letošního roku měla proběhnout revoluce na českém pracovním trhu. Nebo, podle vyjádření zástupců různých zaměstnavatelů, mělo jít spíš o převrat. Směrnice Evropské unie, kterou měla v té době Česká republika promítnout do své legislativy, zaručuje takové „překvapivé“ věci, jako je například rovné odměňování žen a mužů za stejnou práci.
Čtěte také
Čeští politici ale pochopili, že takové novoty by byly pro tuzemský pracovní trh přímo smrtící. A tak se na tyto změny minulá vláda naprosto vykašlala.
A ta současná, slovy ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky (ANO) sice novelu připraví, protože musí, ale v co nejminimalističtější variantě. Jde přece o byrokracii, navíc z Bruselu, a tu, jak u nás doma všichni víme, nikdo nechce.
Gender pay gap neexistuje
Ano, jde o sarkasmus. Česko se dlouhodobě vyznačuje skoro největším rozdílem mezi příjmy mužů a žen. Podle statistik Eurostatu je přitom rozdíl v příjmech druhý největší v Unii, ženy mají v průměru o 18,5 procenta nižší hodinovou mzdu než jejich mužské protějšky.
Čtěte také
Horší situace je v rámci Evropské unie jenom v Estonsku, kde je tento rozdíl 18,8 procenta. Paradoxně největší rozdíly statistici našli v nejlépe placených oborech, a to ve finančnictví a pojišťovnictví a v oblasti IT. Tedy tam, kde za rozdílem skutečně nelze hledat těžkou manuální práci, kterou by nezvládly.
Zaměstnavatelé samozřejmě jakoukoliv diskriminaci odmítají s vysvětlení, že by snížení rozdílu v odměně otřáslo vztahy na pracovišti. Představa, že by se zaměstnanec či dokonce zaměstnankyně mohli poptat na důvody, proč pobírají méně, a zaměstnavatelé by pak museli vysvětlit, podle jakých kritérií daného člověka odměňují a proč se mzdy liší, evidentně vyvolává u pánů ekonomiky těžkou nevolnost.
Tuzemští zaměstnavatelé i politici proto s oblibou tvrdí, že nic takového, jako gender pay gap neexistuje a že statistika je absolutně pomýlená. Navíc, jak vyplývá z mnoha jejich vyjádření, ženy moc rády pracují v mizerně placených oborech. A když už náhodou jsou zaměstnané tam, kde je příjem o něco vyšší, tak stejně rády odvádějí svůj díl práce za podstatně nižší odměnu než jejich mužští protějšci. Prostě pracují s nadšením a za pochvalu, nikoliv peníze.
Česko to nezvládlo
Paradoxně i vládní materiál, na jehož základě resort práce připravuje onu novelu, uvádí, že ženy v Česku vydělávají ve firmách na stejných pozicích za srovnatelnou práci průměrně o desetinu méně než muži. Ano, je to podstatně menší rozdíl, než uvádí Eurostat, ale deset procent je stále obrovské číslo a neexistuje jediný důvod, jak jej obhájit.
Čeští politici se dlouhodobě vyznačují jasnou přezíravostí k postavení žen ve společnosti. A nejde jen o lidovce, jejichž doporučení, aby si zkrátka žena našla dobře vydělávajícího sponzora a „neotravovala“, se stalo legendární.
Tuzemští politici dlouhodobě bojkotují jakékoliv snahy o pomoc ženám, na jejichž bedrech dodnes leží většina péče o děti i přestárlé rodiče. Souvislost mezi dlouhou dobou strávenou na rodičovské a nižším mzdovým ohodnocením žen je přitom dávno známá.
Směrnice o rovném postavení zaměstnanců měla na pracoviště přinést to, co by měli zaměstnavatelé dávno zajistit. Česko mělo dost času ji přijmout v podobě, jaká je pro něj a jeho ekonomiku nejlepší. Nakonec ale nezvládlo ani to.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
