Karel Barták: Válka na Blízkém východě by mohla prověřit nový migrační pakt Evropské unie

Komise podle něj situaci bedlivě monitoruje, je v neustálém kontaktu se zeměmi kolem Íránu, zejména s Tureckem a se Sýrií, a s mezinárodními organizacemi. Zejména je však Evropa podle něj daleko lépe připravena na možnou další migrační vlnu, a to proto, že dokázala vyjednat a schválit ambiciózní balík předpisů zvaný migrační a azylový pakt, který po deseti letech příprav vstoupí v platnost 12. června.

Čtěte také

Karel Barták: Evropská komise nabádá k boji proti ilegální migraci i k otevření náruče kvalifikovaným migrantům

Poslední důležitý legislativní akt, takzvaná návratová směrnice, se sice zasekl v Evropském parlamentu, všechno však nasvědčuje tomu, že opět zafungují sympatie mezi pravicovou Evropskou lidovou stranou a krajní pravicí a předpis se povede schválit, navzdory odporu socialistů a liberálů. Podle Brunnera je třeba ještě doladit digitální systémy registrace cizinců, kteří vstupují na území Evropské unie a opouštějí je. V červnu by mělo být všechno hotovo.

Nová migrační a azylová politika bude z vůle většiny vlád členských zemí EU a také poslanců Evropského parlamentu daleko tvrdší než dosud platné předpisy. Významně omezí právo na získání azylu, žadatele bude blokovat na vnějších hranicích a umísťovat do střežených vězeňských zařízení.

Disciplína hraničních zemí

Opírá se o stále delší seznam dohod se státy, odkud migranti přicházejí; ty se v nich zavazují jim bránit v odjezdu a vyhoštěné přijímat zpět. Umožňuje budovat detenční zařízení ve třetích zemích, tak jako to udělala Itálie v Albánii.

Čtěte také

Petr Holub: Zavřeme hranice aneb Německo ve stopách Donalda Trumpa

Celý systém se opírá na jedné straně o nasazení a disciplínu hraničních zemí, kudy migranti do EU přicházejí. Bude na nich, aby zachytily každého jednotlivce, provedly nezbytné úkony, přijaly a vyřídily žádost o azyl a v případě jejího zamítnutí žadatele vyhostily. Od zemí hlouběji ve vnitrozemí EU, jako je Česko, se pak očekává solidární podpora – buď se ujmou části žadatelů o azyl, nebo poskytnou finanční plnění.

Právě tato povinnost se nelíbí současné české vládě, která se od nástupu k moci holedbala, že migrační pakt prostě nebude provádět. Uvidíme, jak si bude počínat doopravdy – nelze přece jaksi opustit Evropskou unii v jedné oblasti a předstírat, že pro nás, malou zemi obklopenou výlučně členskými státu EU, tato legislativa neplatí.

Povinnost solidarity

Tím spíš, že duch i litera migračního a azylového paktu naplňují přesně to, co Česko, včetně Babišovy vlády, vždycky chtělo. Tedy spolupráci se zeměmi původu, snazší vyhošťování, detenční centra, prostě vše, co může ilegální migranty od nebezpečné cesty do Evropy odradit.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Babiš radikální i trochu vstřícný

Na tomto pozadí česká vláda vypadá jako kverulant, kterému vadí jediné – povinnost solidarity vůči partnerům v Unii, na které doléhá největší migrační tlak. To není vůbec dobrá vizitka. Tím spíš, že nikdy nevíme, odkud a proč se zrodí další případná migrační vlna. Pokud by se měli dát opět do pohybu Ruskem napadení Ukrajinci, budeme na ráně zase my – a budeme šťastní, že se s námi o to břemeno ostatní podělí.

Evropská unie provádí migračním a azylovým paktem daleko přísnější politiku; je to v podstatě otočka o 180 stupňů. Postupné zavádění paktu už přineslo ovoce – loni přišlo do EU 170 tisíc ilegálních migrantů, což je o čtvrtinu méně než rok předtím.

Karel Barták, bývalý dlouholetý zpravodaj ČTK v Bruselu|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Na vnějších hranicích bylo od začátku roku registrováno 35 milionů pohybů, přičemž sofistikovaný registrační systém zavedený paktem zamítl vstup v 19 tisících případech a 500 lidí odhalil jako nebezpečné. Bylo by bláhové a nerozumné se tohoto pokroku zříkat. Předpokládejme, že si to uvědomuje i česká vláda.

Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu